Kosmický původ Lidstva
Pozemské Lidstvo má kosmický původ. A naši vzdálení předci dali Zemi jméno "Midgard". Slovo "cizozemci" znamená "mimozemšťané" – a to nejen "mimozemšťané", ale "nepřátelští mimozemšťané", protože naši předkové nenazývali své spojence z jiných hvězdných soustav cizozemci. Byla to cílená činnost těchto cizozemců za posledních šest tisíc let na naší planetě – a zejména za posledních tisíc let na území Ruska a východních zemí Evropy, která zničila spojení mezi generacemi, přerušila mezi národy Bílé Rasy přenos znalostí, kultury, tradic a zvyků a postavila je proti sobě. V důsledku světových a místních válek za posledních 100 let se podíl Bílé Rasy snížil z 20 % na 4 % celkového počtu Lidstva.
Slovo "Hvězda" znamená nebeské těleso, které má méně než 8 Zemí. Slovo "Slunce" znamená hvězdu, která má alespoň 8 Zemí. Naše Slunce dostalo jméno "Jarilo" a podle znalostí našich předků má celá soustava Jarily-Slunce 27 (podle starého systému výpočtů tři krát devět) Zemí a 108 velkých Lun, z nichž většina (ležící za Plutem) zatím našim současným astronomům není známa. Proto chození za tři krát devět Zemí, zmiňované ve starých pohádkách, znamenalo dříve vesmírný let za hranice Sluneční soustavy.
Systém Jarily-Slunce se nachází na Pohraničí – mezi centrálními, životu příznivými oblastmi Galaxie, kde se biologický život projevil jako první a odkud pocházejí naši předci, a jejími okraji, které jsou chudé na energie a suroviny. Právě z těchto okrajů, nazývaných ve Védách Pekelný svět, občas navštěvují systém Jarily-Slunce cizozemci, kteří jsou krutí v neustálém boji o přežití. Vnucují lidské společnosti nízké, podlé formy vztahů, vnášejí do ní různé kulty-ideologie, snaží se vetřít do přízně lidí pomocí lichocení a lží, přivlastňují si bohatství světa a žijí na úkor cizí práce.
Jak vypráví Védy, Midgard-Země byla v určité fázi svého vývoje obývána zástupci čtyř Rodů spojeneckých Zemí Velké (Bílé, Svaté) Rasy: Rody Árijců - ch'Árijci a da'Árijci; Rody Slavjanů – Raséni a Svjatorusi.
Da'Árijci – dorůstali výšky 175–190 cm, ve starověku žili více než 1000 let, oči stříbrné, šedé, vlasy světlé, blond, první krevní skupina. Písmo – T'ragy, které se stalo základem hieroglyfického a klínového písma.
Ch'Árijci – měli výšku 180–260 cm, oči – zelené, vlasy – světle hnědé, převládá první krevní skupina, vzácně druhá. Písmo - Karuna, se stala základem pro sanskrt.
Raséni – měli výšku 165–195 cm, barvu očí – ohnivou (světle hnědou), vlasy tmavě hnědé, převládá druhá krevní skupina, vzácně první. Písmo - Molvice nebo zrcadlové písmo.
SvjatoRusi – měli výšku 165–195 cm, oči – nebeské (modré), vlasy – od bílých po tmavě blond, krevní skupiny 1 a 2. Písmo - Bukvica. Na jejím základě, s přidáním řeckého písma, bylo vytvořeno církevní slovanské písmo.
Podnebí Midgard-Země se periodicky měnilo, silné chlady byly nahrazeny oteplením, hladina světového oceánu klesla o 200 m během chladného počasí a během oteplování stoupla o 100 m oproti současnosti. Proto se pobřežní obrysy moří a oceánů výrazně měnily, mnoho řek a jezer se objevovalo a zase mizelo.
Před asi půl milionem let měla naše planeta velmi chladné klima, severní a jižní polokoule byly z poloviny pokryté sněhem a tundra dosáhla až do vnitrozemí Afriky. Pak začalo postupné oteplování.
V roce 458519 př. n. l. přistála na Zemi na severním pólu Vajtmana (malá vesmírná loď), která byla poškozena ve vesmíru. V té době byl vzhled Země velmi odlišný od současné struktury kontinentů. Na severním pólu se nacházel kontinent, který příchozí nazvali Daaria, protože první osadníci pocházeli z Da'Árijského Rodu.
Šedoocí a světlovlasí da'Árijci byli první, kdo přibyli na Midgard-Zemi ze Soustavy hvězdy Tara (Polární hvězda), z Čertogu (souhvězdí) Nebeské Krávy Zemun (Malý Vůz). Jejich země se nazývala "RAI".
Po opravě Vajtmany část posádky odletěla (tj. vrátila se "na nebesa") a někteří zůstali na Zemi, protože se jim planeta líbila, a mnozí z nich dokázali do odletu porodit "pozemské" děti.
V roce 271895 př. n. l., z Čertogu Finista Jasného Sokola (Raroga) neboli Souhvězdí Orionu, ze Soustavy Slunce-Rady, kde jejich rodným domovem byla Země Troara, dorazili na Zemi zelenoocí, světlovlasí nebo světle blond Ch'Árijci.
Dále, z Čertogu Labutě (Velký vůz) v roce 209687 př. n. l. dorazili modrooké a světle blond Slavjanské Rody Svjatorusů. Jejich rodný domov byl v Čertogu Labutě, v soustavě Slunce-Arkolny na Ruttě-Zemi.
Po nich, v roce 183767 př. n. l., dorazily na Zemi světle hnědé a tmavě hnědé, tmavě blond Slavjanské Rody Rasénů. Přišli ze soustavy Slunce-Dažboga z Ingard-Země. Dažbog–Slunce se nachází v Čertogu Rasa – Bílého Leoparda neboli Levharta. Tato Hvězda je v současné astronomii známá jako Beta Lva (nebo Denebola).
Výše uvedené čtyři Rody byly a jsou základem Bílé Rasy, jsou potomky Nebeského Rodu, žijící v souhvězdích blízko naší Sluneční soustavy.
Obrázek nahoře je v tomto ohledu velmi pozoruhodný. Ukazuje hvězdy, na které ukazují v určitém čase šachty vycházející z komnaty krále a královny ve Velké pyramidě. To může naznačovat, že na Zemi dorazili i další vesmírní návštěvníci.
Studie Véd ukázaly, že alespoň dva Rody Velké Rasy ze čtyř byly nuceny přestěhovat se na Zemi, protože život na jejich planetách byl zničen. A před 40 000 lety o tom zní Perunovo svědectví jako rekviem:
"Od těch zlostných nepřátel, kteří proměnili rozkvétající Země v prach, kteří prolili krev nevinných bytostí, nikoho neušetřili ani malé, ani staré... Proto bylo mnoho Hvězdných Bran (prostředků teleportace) uzavřeno, aby nepřátelští cizozemci nevpadli do Jasných Zemí Svargy Velké... a nepostihl je osud Troary, která v Radě Nejjasnější, Moudrou Láskou ozařovala Světy... Nyní je Troara pustá, bez Života... Kruh mnoha Bran je roztrhán, hory se zřítily na mnoho Jehel (prostředek ultrarychlé vesmírné komunikace)... a popel požárů leží sedm sáhů (15 metrů)... Viděl jsem stejný smutný a ponurý obraz v Arkolně, na Zemi Ruttě, která kdysi zářila v Makoši Světlé..." /Santie Védy Peruna/
Spojenci Velké Rasy v boji se Silami Temnoty byli lidé se žlutými tvářemi z Čertogu (souhvězdí) Velkého Draka. Bylo jim dovoleno usadit se na Zemi, a určeno místo na jihovýchodě, při východu Jarily-Slunce. Jsou to současný Tibet a Čína.
Dalšímu spojenci, rudokožcům z Čertogu Ohnivého Hada, bylo určeno místo na územích v Západním (Atlantickém) oceánu. Později, když k nim přišly Rody Velké Rasy, se tato země začala nazývat Antlanie, tj. Země Antů. Staří Řekové ji nazývali Atlantidou. Jak vyprávějí Védy, po zániku Antlanie před 13 tisíci lety se rudokožci přeplavili na Americký kontinent.
Kdysi dávno zachránili Rasiči (da'Árijci) část lidí s černou barvou kůže, kteří umírali na různých Zemích v Čertozích Temné Pustiny, zničených Silami Temnoty, tím, že je přesídlili na Africký kontinent a do Indie. Poté zachránili část černých lidí ze zaniklé země Deji (byla mezi Marsem a Jupiterem).
Všechny výše uvedené rasy a národnosti se sice liší barvou pleti, ale mají stejný genotyp. Nepřítelem Velké Rasy a ostatních národů na Zemi jsou však zástupci planet Pekelného Světa, kteří pronikli na Zemi tajně, a proto není jejich území přesně vymezeno. Ve Védách jsou nazýváni Cizozemci nebo Šedí, a místa jejich původního pobytu – Peklem.
Jak uvádějí Védy, měli odlišný genotyp, byli původně oboupohlavní (hermafroditi) a mohli být ženou i mužem (v závislosti na fázích Luny se měnila jejich pohlavní orientace). Měli šedý odstín kůže, proto se jim ve Védách říkalo Šedí.
V roce 151336 př. n. l., během Velké Assy (války), se cizozemci pokusili zničit Zemi Deju tím, že na ni svrhnou jeden z jejich dvou satelitů – lunu Liticii. Deja však byla přemístěna do jiného světa a Liticie byla zničena spolu s Cizozemci. Nyní tam zůstal pouze pás asteroidů. Existuje názor, že Venuše je zachovalým jádrem Deji. Svědčí o tom relativní „mladost kůry“ této planety a skutečnost, že ještě nedávno (z astronomického hlediska) zářila vlastním, nikoli odraženým světlem (ranní hvězda, jitřenka).
Druhý satelit Deji – luna Fatta – byl spolu s lidmi zachráněnými ze zaniklých Zemí (nejen z Deji) přesunut pomocí Vajtmar (velkých vesmírných lodí) na oběžnou dráhu kolem Země. Fatta se stala třetí lunou Země a byla umístěna mezi oběžné dráhy dvou ostatních lun – Lelji a Měsíce – s oběžnou dobou 13 dní (Lelja měla oběžnou dobu 7 dní, z čehož zřejmě vznikl sedmidenní týden, ačkoli u slavjanských národů byl vždy devítidenní). Od té doby měla Země tři Luny. Stalo se to v roce 140 990 př. n. l.
Poté došlo v dějinách Země ještě ke dvěma katastrofám spojeným s neblahou činností Cizozemců. V roce 109 806 př. n. l. byla zničena malá luna Lelja, jejíž padající úlomky vyvolaly na Zemi kataklyzmu, v jejímž důsledku se Daárie částečně ponořila na dno dnešního Severního Ledového (Studeného) Oceánu. A v roce 11 008 př. n. l. byla zničena střední luna Fatta. Při tom se obrovský úlomek Fatty zaryl do Země, v důsledku čehož se změnil sklon zemské osy, změnily se obrysy kontinentů a Antlanie se definitivně ponořila pod vodu (odtud pochází současné slovo „fatální (následky)“). Tyto dvě grandiózní katastrofy (a zejména ta poslední) vrhly lidstvo prakticky zpět do doby kamenné.
Nemalou roli v dějinách naší země sehrála také válka světového rozsahu mezi národy Velké Rasy a Arimy (předky číňanů). Vítězství Velké Rasy v roce 5508 př. n. l. a Uzavření Míru (sepsání mírové smlouvy) v Hvězdném Chrámu (název roku ve 144letém kalendáři našich předků) byly natolik významné, že všechny bílé národy začaly počítat své letopočty od této události. Toto počítání let bylo zrušeno teprve v roce 1700 carem Petrem I. Romanovem, který zavedl byzantský kalendář.
Povzbuzeni oslabením Velké Rasy pronikli cizozemci znovu na Zemi před asi 5769 lety. Právě tyto události zřejmě popisují biblické spisy. Takto před tím varoval Perun před více než 40 tisíci lety: „Lží a nespravedlivými lichotkami obsadí mnohé kraje Midgardu Země, jak již činili na jiných Zemích, v mnoha Světech v Dobách minulé Velké Asy (války), ale budou poraženi a vyhnáni do země Hor stvořených Lidskou Rukou (Egypta), kde budou žít lidé s kůží barvy Temnoty (černoši) a potomci Nebeského Rodu (bílí lidé), kteří přišli ze země Boha Nia (z Antlantie). A Lidské děti je začnou učit pracovat, aby si mohli sami pěstovat obilí a zeleninu k výživě svých dětí... Avšak neochota pracovat sjednotí cizozemce, a tak opustí zemi Hor stvořených Lidskou Rukou a rozptýlí se po všech koutech Midgardu Země. A vytvoří si svou víru a prohlásí se za syny Jediného Boha, …A prohlásí všechny národy za nižší a hříšné před tváří Boha, kterého sami stvořili, a vyzvou je, aby činili pokání a prosili o odpuštění za skutky spáchané i nespáchané…“ / Santie Védy Peruna /.
Egyptu cizozemci vnutili institut státu jako nástroj k vykořisťování lidu a vytvořili kastu kněží, která usilovala o uzurpování moci v tomto státě. Před 3,5 tisíci lety se jim to dokonce podařilo, ale jen na krátkou dobu – pouhých 20 let. Poté byli kněží z Egypta vyhnáni, vzhledem k tomu, že během této doby (v období sucha) oškubali místní obyvatelstvo a „privatizovali“ veškeré zlato a drahé kameny. Kromě toho k realizaci svých dalších plánů potřebovali masovou loutku. Proto lží o vyvoleném národu zmanipulovali jeden ze semitských národů (židy) a odvedli jej s sebou. A aby dosáhli úplné poslušnosti tohoto národa, cizozemští kněží ho 40 let vodili pouští a prováděli na něm ideologickou a selekční úpravu. Výsledkem bylo, že stará generace lidí vymřela, zatímco nová generace již byla vychována v bojovném duchu ideologie judaismu, tj. „bohem vyvoleného“ národa.
Egyptští kněží vytvořili mezi židy Levitské pokolení (později v podobě velekněží, kněží a levitů). Nejednalo se však pouze o židovské pokolení, ale o kněžské, tedy i egyptské. „Simeon a Levi jsou bratři, jejich meče jsou nástroje krutosti; ať má duše nevstoupí do jejich rady a ať se má sláva nepřipojí k jejich shromáždění, neboť ve svém hněvu zabili muže a podle své libovůle podřezali žíly telete; prokletý je jejich hněv, neboť je krutý, a jejich zuřivost, neboť je divoká; rozdělím je v Jákobovi a rozptýlím je v Izraeli“ (Gen. 49:5–7). Jedna země jim již nestačila. Proto před 3 000 lety Šalomoun sformuloval třítisíciletý program, jak tito kněží dosáhnou světové nadvlády. Byl to první a nejstarší sionistický program. Na základě levitů vzniklo židovské kněžské duchovenstvo, přičemž nejortodoxnější křídlo tohoto duchovenstva se před 2,5 tisíci lety začalo nazývat farizejským.
„A Světlí Bohové k nim budou posílat Moudré Poutníky, neboť oni nemají ani Ducha, ani Svědomí. A cizozemci budou naslouchat jejich Moudrým Slovům, a když je vyslechnou, budou obětovat životy Poutníků svému bohu... A vytvoří Zlatého Býka jako symbol své moci a budou se mu klanět stejně jako svému bohu... A Bohové k nim pošlou… Velkého Poutníka, nesoucího lásku, ale kněží Zlatého Tura ho uvrhnou do mučednické smrti. A po jeho smrti ho prohlásí za Boha… a vytvoří novou Víru, postavenou na lži, krvi a útlaku…“ / Santie Védy Peruna / .
Takto se farizejové vypořádali s Ježíšem Kristem, který byl poslán k židům, aby jim otevřel oči ohledně jejich utlačovatelů a jejich ideologie, a později byl položen základ nového náboženství – křesťanství (nový zákon) – za účelem zotročení bílých národů. Poté se objevil Islám. Tímto způsobem udělali ze židů výběrčí daní a z ostatních národů plátce těchto daní. Jedni – Bohem vyvolený národ, druzí – Boží otroci. Tím byl do jejich vztahů okamžitě vložen antagonismus.
Z projevu Alexije II. (hlava Ruské křesťanské Pravoslavné církve) ze dne 13. listopadu 1991 v Americe před newyorskými rabíny:
„Jsme s židy sjednoceni, aniž bychom se zříkali křesťanství, a nikoli navzdory křesťanství, ale ve jménu a díky síle křesťanství, a židé jsou s námi sjednoceni nikoli navzdory judaismu, ale ve jménu a díky síle pravého judaismu. Jsme odděleni od judaismu proto, že ještě nejsme zcela křesťané, a židé se od nás oddělují proto, že ještě nejsou zcela židé, neboť plnost křesťanství zahrnuje i judaismus.“
A toto řekl rabín Filippšan:
„Křesťanství není nic jiného než méně rozvinutá forma judaismu, stvořená za účelem zpřístupnění vznešené metafyziky židů pohanům, a proto tam, kde je poslání křesťanství splněno, musí se vrátit zpět k judaismu.“
Korán, 50. ajat (verš):
„A poslali jsme po jejich stopách Isu, syna Marjam (Ježíše, syna Marie), jako potvrzení pravdivosti toho, co bylo před ním sesláno v Tóře, a dali jsme mu Evangelium, v němž je vedení a světlo, jako potvrzení toho, co bylo před ním sesláno v Tóře.“
úryvek z rozhovoru s patriarchou Kirillem:
«...A kdo že to byli Slavjané? Barbaři, kteří říkají nepochopitelné věci. Jsou to podřadní lidé, téměř zvířata. Právě k nim přišli svatí muži, přinesli jim světlo kristovské pravdy. A učinili něco moc důležitého: začali mluvit s těmito barbary jejich jazykem, Vytvořili slavjanskou azbuku, slavjanskou gramatiku, slavjanský jazyk. A v tomto jazyce kázali slovo boží...»
KIRILL, patriarcha RPC
Nechceme se k tomu vyjadřovat, řekněme jen, že v církevně-historickém slovníku z roku 1889 se jasně hovoří o metodách práce solunských bratří: „Rusové, varjažský kmen, žili v jižním Rusku… Od nich převzal sv. Cyril písmena.“ V „Životopisu“ Cyrila rovněž nacházíme: „…a když dorazil do Chorsunu… nalezl tam Evangelium a Žaltář, psané ruskými písmeny, a našel člověka, který mluvil tímto jazykem, a když s ním hovořil a přijal sílu řeči, uplatňoval ve své řeči rozlišení písmen samohlásek a souhlásek a modlil se k Bohu, brzy začal ctít a mluvit, a mnozí se nad ním divili…“ Je zcela zřejmé, že Rus v Chersonesu nebyl prvním ani jediným vynálezcem slovanské abecedy: již před ním a i na jiných místech podobná písma existovala. V historii je na to mnoho náznaků. Důležité je, že kolem roku 860 byla kultura Rusů natolik vyspělá, že existovaly knihy psané v jejich vlastním jazyce!
Cyril a Metoděj - CIZOZEMŠTÍ NEPŘÁTELÉ
V Lietě 1748 od Uzavření Míru v Hvězdném Chrámu (3760 př.n.l.) přiletěli na Zemi opět Šedí. Nově příchozí se usadili na Lance (Srí Lanka). Zpočátku se nevměšovali do záležitostí Bílé Rasy. Šedí byli oboupohlavní (hermafroditi) a v závislosti na fázích Luny se u nich projevoval střídavě ženský, pak mužský princip. V Santiích Védy Peruna se o nich píše:
„Podle jejich šedé kůže poznáte Cizozemské nepřátele... Mají oči barvy Temnoty, jsou dvoupohlavní a mohou být ženou i mužem. Každý z nich může být otcem i matkou... Malují si tváře barvami, aby se podobali Lidským Dětem... a nikdy nesundávají své oděvy, aby se neodhalila jejich zvířecí nahota... Lží a nespravedlivým lichocením se zmocní mnoha končin Midgardu Země, jak již činili na jiných Zemích (planetách), v mnoha Světech v Dobách minulé Velké Asy, ale budou poraženi a vyhnáni do země Ručně stvořených hor (Egypta), kde budou žít lidé s kůží barvy Temnoty a potomci Nebeského rodu, kteří přišli ze země Boha Nia (Antlanie).“
Totéž píše i Bible: „I řekl Bůh: ‚učiňme člověka k Našemu obrazu a podle Naší podoby…‘ A Bůh stvořil člověka ke Svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; muže a ženu je stvořil.“ (Genesis 1:26) Poté Pán Bůh znovu stvořil člověka, tentokrát však z prachu země – muže, a z jeho žebra ženu. A zatímco prvnímu člověku bylo přikázáno naplnit zemi a vládnout nad ní, druhým bylo přikázáno žít v rajské zahradě Eden, aby ji obdělávali a střežili. „A byli oba nazí, Adam i jeho žena, a nestyděli se.“ (Genesis 2:25)
Srí Lanka. Adamův vrchol, připomínající obrovskou pyramidu – posvátná hora Srílančanů.
V biblické encyklopedii archimandrita Nikifora z roku 1891, vydání v Moskvě, se píše:
Žid (evrej) – cizinec nebo přistěhovalec z cizí země, odvozeno od slovesa EVER – přecházet přes.
Proto se dnes Evropa nazývá právě Evropou. A název Azie pochází z Asia – země Asů.
Dále se v bibli píše: Abrahám zplodil Izáka, Izák zplodil Jákoba a tak dále. A ženy s tím zřejmě nemají vůbec nic společného. Jak ale pochopit slova Jákobovy manželky Ráchel, když nemohla otěhotnět: „Řekla: ‚Hle, zde je má služebnice Bála, vejdi k ní; ať porodí na mých kolenou, abych i já měla děti skrze ni...‘ Bála, služebnice Ráchelina, počala a porodila Jákobovi syna. A Ráchel řekla: ‚Bůh mi učinil spravedlnost, vyslyšel můj hlas a dal mi syna. Proto mu dala jméno Dan.“ (Genesis 30:3–6) Stejně tak postupovala i Jákobova druhá manželka Lea: „Lea viděla, že přestala rodit, a vzala svou služebnou Zelfu a dala ji Jákobovi za manželku, a on k ní vešel. A Zelfa, Leina služebnice, počala a porodila Jákobovi syna. A Zelfa počala ještě jednou...“ „...Jákob přišel večer z pole a Lea mu vyšla vstříc a řekla: ‚Vejdi ke mně dnes, neboť jsem tě koupila za mandragory (?!) mého syna. A on s ní té noci spal. A Bůh vyslyšel Leu, a ona počala a porodila Jákobovi pátého syna. A Lea počala ještě jednou... A Lea řekla: „Bůh mi dal nádherný dar; nyní bude můj muž žít se mnou, neboť jsem mu porodila šest synů.“
Všichni jste to pochopili? Pouze znalost zákonů Rita tomu dává nějaký smysl. V současné době se po celém světě utajují údaje o narození hermafroditů. Považuje se to za omyl přírody. Příroda se nemýlí! Pamatujte na zákon judaismu – nezobrazovat nahotu vlastního těla. Šedí přiletěli ze soustavy 10 000 planet (Zemí) – ze Světa Temnoty. Tam se vývoj ubíral technokratickou cestou. Nyní se tomu říká imperiální zákony. Svět Temnoty se nachází východně od Mléčné dráhy (Perunovy cesty). V Bibli jsou zmíněny dvě z těchto planet – Eden a Nod.
Jak píšou Védy, naše galaxie má tvar svastiky (čtyřramenného kříže), zatímco jejich galaxie má tvar oboustranně vypouklého disku, tj. je mladší. Je tam mnoho mladých hvězd, a proto je žhavější. Ve Védické literatuře ji proto nazvali Peklo.
Na jedné ze Zemí probíhal energetický (genetický) experiment, zaměřený na vytvoření nové formy života. Byla stvořena Duše, poté byla rozdělena na mužskou a ženskou část a obdařena tělesnou schránkou. Vznikly tak dva jedinci. Prvními stvořenými byli Adam a Lilith, a to z matric andělů druhého nebe. „Když je stvořili, začali se hádat, kdo z nich je starší, a spor byl veliký. A Satanail se unavil z jejich sporů. A oddělil Adama od Lilith.“ (Tajná kniha Jana). Poté stvořil nové tělo a vložil do něj anděla z prvního nebe v podobě ženy a nazval ji Eva. A to vše se stalo v roce 3760 př. n. l. Lilith dali za manželku andělu vzduchu Samaelovi a ona porodila syna Savaofa, a ten vyrostl a byla mu dána moc nad celým Satanailovým vojskem. „A poté jsem se já, Jan, zeptal Pána: ‚Co se stalo s Lilith poté, co ji Satanail oddělil od Adama?‘“ A Pán mi řekl: „Poté, co Satanail oddělil Lilith od Adama, předal ji Samaelovi, andělu vzduchu. A Lilith se stala jeho ženou a porodila syna Savaofa. A Savaof vyrostl a Satanail mu dal moc nad celým svým hvězdným vojskem.“ Proto když vstoupíte do křesťanského chrámu, můžete tam spatřit vyobrazení dědečka sedícího na obláčku s nápisem: „Savaof - všemohoucí velitel vojska – hvězdných vojáků Satanaila“. To vše se vůbec neskrývá. Ačkoli zobrazení Boha Otce Savaofa bylo v Rusku zakázáno Moskevským koncilem v roce 1667, protože Boha nikdo nikdy neviděl, v některých chrámech se jeho vyobrazení dochovala. A v nově vybudovaném Chrámu Krista Spasitele se jeho vyobrazení nachází pod kupolí s nápisem v hebrejštině „Savaof“.
Vševládce vojska, Savaof -
kupole chrámu Krista Spasitele -
„A volali (serafíni) jeden ke druhému a říkali: ‚Svatý, svatý, svatý je Pán Savaof, nebe i země jsou plné Jeho slávy!‘“ (Bible, Iz 6,3). Serafíni – bytosti se šesti křídly, z nichž dvě slouží k přímému účelu a další čtyři k zakrytí tváře a… nohou. -
Tento experiment se odehrával na Zemi (planetě) Édem, ve Védách se tato planeta nazývá Etun. Tam je menší gravitace, a proto mohli tvarové dosahovat výšky až 3 metry.
Z bible víme, že existovala ještě jedna Země, ležící ještě východněji – planeta Nod. Tam, kde se usadil Kain, který zplodil Enocha a vybudoval tam město – a to nejen pro svého syna.
Po příletu na Midgard se Kainovy děti dožívaly 800–900 let. Poté však začaly vcházet k lidským dcerám. Navíc ve spektru našeho Slunce chybí jedno spektrální pásmo, které vyživuje jejich psychickou energii, což přirozeným způsobem zkracovalo délku jejich života.
V sousedství (ve starověké Indii) žily kmeny dravidů a nágů, tj. lidí s tmavou pletí. V důsledku smíšených sňatků s nimi se začaly rodit děti jednoho pohlaví. Později se osídlení rozšířilo i mezi žluté národy. V tomto smyslu jsou velmi poučné seriál „Hvězdná loď Galaktika“ a film „Planeta opic“, a to jak jejich původní, tak moderní verze. Pravnuci Kaina se považují za božské bytosti, zatímco všechny ostatní lidi považují za málo vyvinuté bytosti, které vytvořily kultovní náboženství. Dříve mělo slovo „opice“ poněkud odlišný význam, o čemž mohli vědět i tvůrci filmu. Původně slovo „opice“ neznamenalo zvíře, ale lidi jiného druhu, kteří pocházeli z jiného genetického zdroje. Například pokud toto slovo rozložíme podle bukvice, vyjde nám, že opice je „ta struktura, která není homogenní s naší původní strukturou“.
Další film, „Noe“, který nás vrací do dob Noema, dává najevo, že potopa není mýtus, ale epochální celosvětová událost, při níž se hladina moře zvedla téměř o 90 metrů. Poté „osídlili“ Zemi dobří chlapci – dobrosrdeční mimozemští andělé – novou lidskou rasou, kterou dnes nazýváme „Adamovým semenem“.
Zpráva, že Satanail je mimozemšťan a členové kabaly jsou jeho ponížení potomci, dává smysl jejich soudržnosti a sjednocení proti společným utlačovatelům, a to konkrétně všem lidem na Zemi. Učí se, že křesťanský „Bůh“ si přeje, aby všichni zemřeli v zájmu zachování těch, kteří jsou potomky Adama, a zároveň je ničili. Toto obrovské nepochopení živí jejich hněv a nenávist zevnitř.
Podle interpretace Russella Crowea je Noe krutý psychopat, který dosáhne vykoupení teprve tehdy, když se postaví proti Bohu a oblékne si hadí kůži. Vůle Stvořitele zahrnuje příkaz, aby Noe nechal Kainovy syny a dcery zahynout při Velké Potopě. Noe se tohoto příkazu drží tak striktně, že se domnívá, že musí zahynout veškerý lidský život, včetně jeho rodiny a dětí. A pouze Tubal-Kain trvá na tom, že lidstvo musí přežít a „osídlit Zemi“. -
Zamyslete se nad touto intrikou. Pokud máme co do činění s vysoce inteligentními nepřátelskými mimozemšťany, je možné, že pečlivě promysleli a záměrně vytvořili protichůdné náboženské filozofie. Pokud Římská Říše a její stoupenci vytvořili křesťanství a zároveň i kabalu, cílem mohlo být poštvat obě skupiny proti sobě. Možná jejich strategií bylo vytvoření jedné duchovní filozofie pro „elitu“ - „Kainovo semeno“, a druhé, diametrálně odlišné, pro „prosté lidi“ - „Adamovo semeno“.
Pak dostáváme „elitu“, která věří, že bůh „prostých lidí“ je odsoudil k věčnému trápení v pekle, pokud opustí elitu. A prosté lidi, kteří věří tomu samému o „elitě“, že je ztělesněním zla v čisté podobě. Zdá se, že negativní vliv se o představitele elity nestará. Jsou zraňováni a obětováni na první požádání. Úplná absence loajality.
Tak tedy. Křížení mělo vliv na délku života – zkrátila se na 120 let. Šedí přinášeli domorodým kmenovým starším drahé dary a za ně si brali ženy za manželky jako „znamení smíření“, ale své vlastní ženy nedávali. Systém výkupného přetrvává u černých národů dodnes, u žlutých národů se jedná o kalym. Jakmile si něco koupíš, stává se to tvým majetkem, a proto ženy nebyly považovány za lidské bytosti.
Zlato je jediný kov na Zemi, který akumuluje psychickou energii. Proto je zlato pro Šedé akumulátorem energie a životních sil, které udržují jejich éterická těla. Jejich děti nosí od dětství zlaté šperky.
U slavjanských národů se na zlato psaly posvátné knihy, čímž se zachovával nejen text, ale i energie. Posvátným kovem u slavjanských národů bylo a zůstává stříbro. Není náhodou, že stříbro tak dobře ničí škodlivé bakterie a tím podporuje imunitu.
Šedí postupně začali skrývat svůj původ a psali, že vždy žili na Zemi. Dokonce i jejich stoupenec Gumiljev jednou prohlásil, že židovský národ je jediným národem na Zemi, který nemá svou pravlast. Brzy mu však bylo vysvětleno, aby nemluvil zbytečně. Když šedí přicestovali na Zemi, měli své ucelené učení. V dávných dobách mělo různé názvy. Jedním z nich byl sefir (cefir).
Postupně však došlo k jejich rozdělení na jednotlivé větve.
Pomocí lží a hezkých, lichotivých slov si šedí velmi účinně získávají důvěru obyvatel. Jakmile si u obyvatel získají důvěru, začnou pronikat do jejich starodávného dědictví (moudrosti Předků). Jakmile se o starodávném dědictví dozvědí vše, co je možné, začnou je vykládat ve svůj prospěch. Prohlašují se za boží posly, avšak do světa přinášejí pouze sváry a války. Pomocí lstí a zkažených činů odvádějí mladé od moudrosti. Učí je žít v nečinnosti a nedodržovat tradice otců. A ti, kdo naslouchají poslům z Pekla, ztrácejí svou Cestu i nesmrtelnou Duši. Pouze ti, kdo nedbali na pokrytce z Pekla, uzří Bílou Cestu, která vede do Svargy. Ti, kdo kráčí do temnoty, v temnotě setrvávají; ti, kdo směřují ke světlu, poznají Svargu. Každý živý si volí svou Cestu, svými činy otevírají brány. Jedním otevře brány do Svargy Bůh Veles, jiným ukáže Bůh Vij cestu do Pekla... Pouze těm, kteří žijí podle božích zásad, pomáhají ve všech ohledech všichni světlí Bohové...“ / Bílá Cesta /
Šedí všude dávali najevo svou „mírumilovnost“ a jakoby na důkaz toho si brali za manželky místní ženy; později začali dávat i své vlastní dcery, protože u židů se genofond dědí po ženské linii, přičemž se má za to, že se asimilují, ale ve skutečnosti jen napodobují – navenek se mění, uvnitř však zůstávají stále těmi samými Šedými. Své syny svěřovali do výuky kněžím, což znamenalo, že se synové později sami stali kněžími. A jakmile se jimi stali, začali přepisovat starodávné knihy podle svých představ. Což pokračuje dodnes. Kromě toho se uchylovali k podvodu, úplatkářství a lichocení. Pokud ani to nepomohlo, přistoupili k otevřenému vyvražďování. Jen v samotné Palestině bylo zcela vyhlazeno asi 150 národností. Babylonská věž se stavěla ještě před příchodem Šedých, ale oni ji také zničili, poté co z ní předtím odnesli vše nejcennější. Není snad právě o této věži psáno v Bibli? Genesis, kap. 10, 11, 12: „Z této země vyšel Assur (Russa?) a vybudoval Ninive, Rechovofir, Kalach a Resen mezi Ninive a Kalachem; to je veliké město,“ a že do jisté země Šenár přišli z východu nějací „oni“ a usadili se na rovině. Ti, kteří přišli, začali stavět město a věž sahající až k nebesům, přičemž využívali na tu dobu pokročilou technologii. Nestavěli z kamenů, ale vyráběli cihly a místo vápna používali zemní smolu. Touhu lidí postavit město a především věž sahající až k nebesům vysvětluje Bible tím, že si chtěli udělat jméno a zanechat po sobě památku. Bůh si postěžoval, že stavitelé tento záměr jen tak nevzdají, a že důvodem jejich úspěšného odhodlání je jednota lidu s jedním jazykem, a proto se rozhodl zmást jejich jazyky a rozptýlit je – aby se vyhnul hříchu – po celém světě. Stavba města a věže byla zastavena. Lidé si přestali rozumět a rozešli se, každý kam chtěl. „Proto jí bylo dáno jméno: Babylón, neboť tam Hospodin smísil jazyky celé země a odtud je Hospodin rozptýlil po celé zemi.“ Slovo „jazyk“ má však i druhý význam – národ, odtud pochází i výraz „jazyčník (pohan)“ – zástupce jiného národa. V tom případě nabývá tato biblická zpráva zcela jiný význam.
Poté, co babylónský král Nebúkadnezar v roce 597 př. n. l. a poté v roce 587 zničil vzbouřený Jeruzalém, zrušil Judské království a odvedl do zajetí velký počet obyvatel Judska, objevil se v Bibli žalm 136: „1. U řek Babylonských jsme tam seděli a plakali, když jsme vzpomínali na Sion; 3. Tam od nás naši zajatci žádali písně a naši utlačovatelé veselí: ‚Zazpívejte nám z písní Sionských.‘ 7. Vzpomeň si, Pane, na syny Edomu na den Jeruzaléma, kdy říkali: ‚Zbořte, zbořte jej až do základů.‘ 8. Dcero Babylonská, ty ničitelko! Blahoslavený ten, kdo ti oplatí to, co jsi nám učinila! 9. Blahoslavený ten, kdo vezme tvá nemluvňata a rozbije je o kámen!“ Tento žalm byl velmi populární v 70. letech minulého století. Zazpívala ho skupina „Bony M“ („By the rivers of Babylon“). Je pravda, že se obešli bez rozbíjení hlav nemluvňat o kameny.
Do Egypta, do oblasti mezi řekami Tigris a Eufrat, do Babylonu se Šedí dostali poté, co jejich nejvyšší vůdce Rávan unesl manželku Rámajánovi, který žil v Indii. Po přesunu na vajtmanách (malá kosmická loď) z Indie na Srí Lanku Ramajánova vojska královnu osvobodila a Šedé poslali do země umělých hor (pyramid), aby se naučili pěstovat obiloviny pro výživu svých dětí. Není náhodou ve Védách zapsáno, že první dynastie faraonů byly bílé, nosily lněné paruky a oděvy a barva jejich očí byla nebeská. Mimochodem, v Egyptě se turistům dodnes prodávají lněné košile, ačkoli len tam neroste, protože maximální teplota pro jeho růst je 20 stupňů a denní doba – nejméně 16 hodin. A nezaměňujte první egyptské faraony a kněží. První faraoni, 9 bílých bohů, přišli ze Severu a vytvořili to, čemu se dříve říkalo Takemija. Kněží jsou Antové, kteří přišli ze zaniklého ostrova v Atlantském oceánu. Vytvořili si svou víru a své chrámy.
Poté na Zemi přicestovali další Šedí, kterým se říkalo Vejcohlaví. Uctívali Hada. -
Po odchodu bílých faraonů se vkradli do kněžského stavu, postupně převzali moc a založili kult monoteismu – boha Seta (Satanaila). A aby se jméno boha zmiňovalo co nejméně, začali zavádět pojmy jako „ten, který je“, „já jsem, že jsem“. A aby vymýtili vzpomínku na polyteismus, jeden z kněží Seta, Moše (Mojžíš), vyvedl národ z Egypta, aby hledal zemi zaslíbenou. Rovněž byl zaveden obřad obřízky. A zdá se, že to všechno (obřezané části?) shromažďují dohromady. Pochopte, že všechny prvky ve vesmíru jsou vzájemně propojeny a energetické spojení se nikdy nepřeruší! Dobrým důkazem jsou fantomové bolesti, promluvte si s chirurgy. A i experimenty s částicemi kůže na detektorech potvrzují toto spojení (změna vodivosti v závislosti na emocionálním stavu), i když se člověk a částice nacházejí ve velké vzdálenosti.
Dále, aby se dostali do země zaslíbené, poštvali levité proti sobě dva národy a řekové zaútočili na Tróju. Trója padla (po 10 letech) a Mojžíš dovedl židy do válkou zpustošeného tábora (Palestiny). Kdo by mu jinak dovolil 40 let klidně bloudit po Sinajské poušti, když ji lze přejít za týden?
Následně byla na druhý pokus zničena Alexandrijská knihovna, archivy ve Fívách, etruská knihovna v Římě, knihovna v athénském chrámu Artemis, v Cařihradě, v Konstantinopoli atd.
Pod záminkou boje proti kacířství byly zničeny všechny starověké knihy i v Rusku, včetně učebnic pro výuku dětí. Jak je však známo, křesťanská hierarchie si ponechávala kopie těchto knih, zatímco muslimové častěji originály.
Šedí postupně přešli ke globální expanzi. Právě za tímto účelem založil Saul (Pavel) křesťanství (100 let po Kristu). První, kterým se dostalo této „cti“, byli nežidé z Joppe a Cesareje. Následovala velká města Středomoří – Antiochie, Efez, Korint, Athény a Řím. Pavlovy skutky jsou podrobně popsány v sedmi kapitolách Bible: „Jsem žid, narozený v Tarsu v Kilikii, vychovaný v tomto městě u nohou Gamalíala, důkladně poučený v zákoně otců, horlivý pro Boha, jako jste nyní vy všichni“ (Sk 22,3) „Chápu, že Ježíš Kristus se stal služebníkem obřezaných – kvůli Boží pravdě, aby naplnil to, co bylo zaslíbeno otcům, a pro pohany – z milosti, aby oslavovali Boha...“ (Řím. 15:8) „…abyste byli novým těstem, neboť jste bez kvasu, protože náš Velikonoční beránek, Kristus, byl za nás obětován“ (1. Kor. 5:7). „Kristus nás vykoupil z prokletí zákona tím, že se za nás stal prokletím – neboť je psáno: ‚prokletý je každý, kdo visí na dřevě‘ –, aby se Abrahamovo požehnání skrze Ježíše Krista rozšířilo na pohany, abychom vírou přijali zaslíbeného Ducha“ (Gal 3,13–14). „Kdyby totiž první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba hledat místo pro jinou. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po těch dnech, praví Pán: Vložím své zákony do jejich mysli a vepíšu je do jejich srdcí; a já budu jejich Bohem a oni budou Mým lidem. A nikdo nebude učit svého bližního ani svého bratra, řka: ‚Poznej Pána!‘, neboť všichni, od malého až po velkého, Mě budou znát; neboť budu milosrdný k jejich nepravostem a na jejich hříchy a bezzákonnosti již více nevzpomenu.“ (Žid. 8:7–12). .
Gravura Gustava Doré „Apoštol Pavel pálí knihy v Efezu“
První útoky na Rus však vedly pouze ke ztrátě území, která dříve dobyli Šedí: Volžské Bulharsko, Chazarský kaganát, Turecký kaganát atd. O tom pojednává v umělecké formě kniha S. T. Aleksejeva „Já Boha znám!“.
Tehdy, jak se píše, knížeti Světoslavovi, synovi Igora, po jedné z hostin podstrčili chazarskou kněžnu Malošu. Poté se ona stáhla do ústraní a porodila syna, kterého vychovali v židovských tradicích, avšak již na základě křesťanství. Pravděpodobnější však je, že Světoslav ho adoptoval, když už byl dospělý, aby se zbavil Novgorodčanů.
Kníže Světoslav ho poslal vládnout do Novgorodu. A jelikož jeho matka, chazarka, byla židovka, byl i její syn Vladimir žid. Po přijetí křtu Vladimir (později nazývaný Červené Sluníčko) požadoval, aby ho poddaní oslovovali „Kagan Ruské Země“. A tím, že zabil své dva starší „bratry“, definitivně potvrdil své „příbuzenství“.
Po pokřtění Rusi v roce 989 (988) a po vypuknutí občanské války se počet obyvatel Kyjevské Rusi během 12 let snížil z 12 milionů na 3 miliony! A to se navíc jednalo převážně buď o velmi staré lidi, nebo o malé děti, které byly uzavřeny v klášterech a vychovávány v nové řecké víře.
A Kyjevská Rus se z velmoci proměnila ve stát. Proto mají křesťanští letopisci v jistém smyslu pravdu, když tvrdí, že v Rusí před křtem neexistoval stát.
Pamatujte si, že mezi Šedými nejsou žádní tvůrci, ačkoli je mezi nimi mnoho obnovitelů. Bílí se nazývají profesionálové, Šedí – odborníci. Jejich cílem je zmocnit se přírodních bohatství, nástrojů řízení a sdělovacích prostředků. Nemají však v úmyslu dostat se k otevřené moci, častěji vystupují jako poradci. A ještě jedna věc – v Rusku nejsou židé, židé jsou polyteisté, šalomníci. V Rusku jsou judejci.
Šedí vychovávají k chamtivosti, neboť chamtivost ničí poznání. A když je poznání zničeno, zaniká i stud. Když je stud zničen, je potlačována pravda. Se zánikem pravdy zanikne i štěstí. Když je štěstí zničeno, zaniká i člověk. A když je člověk zničen, cizozemec se bez překážek zmocní jeho bohatství.
DNY STVOŘENÍ PODLE BIBLE
Existují knihy, které se nazývají apokryfy, tj. knihy, jejichž čtení je zakázáno. Jednou z nich je „Evangelium království nebeského“ od apoštola Jidáše. Původně patřilo do starého kánonu, ale jelikož byl Jidáš prohlášen za zrádce, bylo z něj vše vyňato. Píše se tam: A tak se farizeové zeptali Ježíše: „Nazývají tě synem Božím, ale víš o dnech svého otce?“ A Ježíš odpověděl: „Malověrní, chcete mě zkoušet, zda vím o dnech svého otce? Vězte tedy, že den boha se rovná době, kdy slunce třikrát dokončí svou dráhu. Ale nejde o tři vaše dny.“ To je třeba chápat jako období, během něhož Slunce třikrát obletí galaxii. Podle nejnovějších údajů Slunce obletí galaxii jednou za 223,5 milionu let, což vychází z Velké Konstanty z Ninive. Oficiální věda uvádí o něco vyšší čísla. Na tom však nezáleží. Kromě toho Blavatská ve své „Tajné doktríně“ uvádí, že délka Božího dne činí 750 milionů let. Zastavme se u čísla 3 × 223,5 = 670,5 milionů let. Kromě toho budeme slova „Bůh“ a „Země“ chápat v množném čísle, protože v bibli lze najít mnoho důkazů, které to potvrzují. Například slovo „Elohim“ se dříve překládalo jako „Bohové“.
Mimochodem, stojí za to se blíže podívat také na úvodní slova „Tóry“ a z ní vycházejícího „Starého zákona“ z „Bible“, pokud jde o výklad slova „stvořil“: „Bereshit bara Elohim et ha-aretz“. Obvykle se to překládá jako: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“. Ale „Elohim“ (Bohové) je množné číslo od „eloh“ (Bůh). Sloveso „bara“ se přesněji překládá jako „vytvořil ze sebe“, „vylil ze sebe“, „vyteklo“. Z toho vyplývá následující: „Na počátku Bohové vylili ze sebe (vyteklo z nich) toto nebe a tuto zemi“.
Níže uvedené výpočty lze tedy porovnat s textem bible, kde jsou uvedeny podrobněji. Čas je zde uváděn jako celkový od počátku tvoření.
Den I. – 670,5 milionů let, stvořil nebesa, Země (planety) a Světlo.
Den II. – 1341 milionů let, stvořil atmosféru, moře a vzduch.
Den III. – 2011,5 milionů let, stvořil pevninu, trávu a ovocné stromy.
Den IV – 2 682 milionů let: očištění atmosféry, na nebi se objevují slunce, měsíc a hvězdy.
Den V – 3 352,5 milionů let: stvořil ryby, plazy (dinosaury) a ptáky.
Den VI – 4 023 milionů let: stvořil savce, obojživelníky a člověka (podle svého obrazu a podoby).
Den VII – 4 693,5 milionů let, den odpočinku – šabat nebo sabat, bylo vydáno nařízení, aby se lidé rozvíjeli a rozmnožovali.
A dále začíná „tvořit“ Pán Bůh, tj. ten, koho Bůh určil, o čemž existuje také mnoho důkazů. A jeho jméno je Satanail nebo Jehova atd. Jmen je mnoho, podstata je jedna. Přečtěte si „Tajnou knihu Jana“, v lidovém podání Jana Křtitele nebo Johna Křtitele. „...A ozval se hlas z trůnu Otce: ‚Co to děláš, ty, kdo popíráš Otce a odvracíš anděly? Pachatel hříchu.“ A Satanail odpověděl: „Otče, zamýšlím stvořit svůj vlastní svět.“ A hlas Otce mu řekl: „Nemáš sílu lásky, abys tvořil, ale pokud ses tak rozhodl, rychle učiň to, co jsi zamýšlel. A tehdy Otec přikázal svým andělům: „Sundejte z andělů Satanaila šaty Mého světa, neboť Mi již neslouží.“ A sundali jim šaty i koruny – ze všech andělů, kteří poslouchali Satanaila a ti mu začali sloužit.“
Den VII – 5 364 milionů let: byla stvořena Duše a umístěna do ráje na východ od Země, do země Eden. Poté rozdělili duši na dvě poloviny a stvořili Adama a Evu, vyrobili jim kožené oděvy (těla). A Eva porodila Kaina od Pána, a Ábela od Adama. „A řekl Pán: A stal se Adam jako jeden z nás.“
Den IX – 5 587,5 milionů let (až do dnešních dnů), vyhnání Kaina z ráje do země Nod, kde si vzal místní ženu (?) a narodil se jim Enoch. Adam a Eva porodili Sifa. Tak pokračoval vývoj a rozmnožování na zemích (planetách) Edenu a Nodu.
A toto řekl Pán, když vyhnal Kaina: „V potu tváře své budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do země, z níž jsi byl vzat.“ Připomínka hlíny, z níž byl stvořen. Je nebezpečné se na Pána hněvat, natož zabít bratra. Ačkoli to zřejmě není tak jednoduché.
V Lietě 1748 od Uzavření Míru v Hvězdném Chrámu (3760 př.n.l.)přibyli na Zemi pravnuci dětí Adama a Evy, kteří jsou ve védické literatuře nazýváni Šedými. Bohové, když viděli, co se na Zemi děje, vyslali Ježíše, aby jim přinesl třetí chybějící božský prvek – Ducha a svědomí. Jak bylo řečeno výše: „... A Bohové k nim pošlou... Velkého Poutníka, nesoucího lásku, ale kněží Zlatého Býka mu způsobí mučednickou smrt. A po jeho smrti ho prohlásí za BOHA... a vytvoří novou Víru, postavenou na lži, krvi a útlaku...“ / Santie Védy Peruna /. Mojžíš je posel a otrok Satanaila. Starý Zákon je ve své podstatě instrukce k okupaci, diktovaná Satanailem a zavedená prostřednictvím Mojžíše. Nový Zákon je speciálně vytvořená ideologická zbraň k zotročení jiných národů. Aby se národy nebránily, ale naopak okupaci podporovaly, musí být jejich rodná Víra nahrazena židovským náboženstvím. „...vložím Své zákony do jejich myslí a vepíšu je do jejich srdcí; a já budu jejich Bohem a oni budou Mým lidem.“
5 587 505 769 let – stáří Země podle bible
6 250 005 769 let – pokud počítáme jeden Boží den jako 750 milionů let.
Komentáře
Okomentovat