✨ PODSTATA PŮVODNÍCH OBRAZŮ VESMÍRU 🌀

 

Vzhledem k tomu, že lidé v dávných dobách vůbec nekomunikovali pomocí zvuku, ale zvukem vytvářeli pouze vibrace, které rezonovaly s noosférou, obrazy se přenášely telepaticky. Jazyk byl potřebný pro „lov slovem“ – vytváření zvláštních zvukových vibrací, pomocí nichž lze „ulovit“ (!) Sílu Předků, podobně jako lze pomocí plachty „ulovit“ sílu větru.

Prapředkové však chápali, že se blíží doba Kalijugy, a začali na to lidi připravovat. Postupně došlo k vytvoření písma v podobě symbolů (obrazů), které představovaly uzlíky uvázané v prostoru na nitě. A z této nitě se tedy skládalo vyprávění nějaké legendy nebo pověsti.

A aby se niť nezamotala, navíjela se do klubíčka.

Je patrné, že uzlové písmo se u mnoha národů zachovalo až do dnešních dnů, neboť tyto národy přirozeně přejímaly a znali písmo i jazyk Slavjano-Árijců. Santíe a Charatie představují plošné znázornění trojrozměrného uzlu na niti. Proto se také píší pod čarou, ačkoli v tomto případě se jí říká Nebeská. Pokud se však zamyslíte nad obrazy nitě a Nebeské Čáry, uvidíte, že se jedná o různé stránky téhož Obrazu.

⚕ NIŤ OSUDU ⚕

Velcí Žreci (kněží), Velcí Svatí, kteří nebyli vystaveni vlivu démonů, byli nebeskými bytostmi. A když Nebeská Bytost vkládá svou Duchovní Sílu do vázání uzlíku, přirozeně se do tohoto uzlíku vtiskne Obraz, který chce ukázat. Proto se tomu říká Nebeská Niť vyprávění. Z toho vyplývá, že T'ragy, Runy a Karuna jsou již sekundární písmo ve vztahu k uzlovému písmu.

Například sanskrt je zjednodušenou variantou plochého uzlového písma. Sanskrt byl vytvořen pro černošské národy (Dravidy), které v té době obývaly území dnešní Indie. Tehdy se tato území nazývala Dravidie a byla provincií Slavjano-Árijské Državy (říše).

Pokud se ponoříme ještě hlouběji, k počátku klubek, narazíme na Matku Makoš, Nebeskou Bohorodičku s Jejími dcerami Doljou a Nedoljou. Vždyť právě ony jsou zakladatelkami uzlového písma. Vždyť právě ony splétají nitky našich osudů. My sami jsme klubky Makoši s Doljou a Nedoljou, které z našich osudů pro nás splétají Evoluční Lekce a sestavují nám rozvrh hodin pro Duchovní sebezdokonalování. A propletení našich osudů v událostech Tohoto Světa - to vše je práce Bohyně Makoši a Jejích dcer.

Pokud člověk žil spravedlivě, byla i Nit Osudu rovná a hladká. Pokud však člověk hřešil, pokud spáchal zločin, pak v souladu s Konem musí každý, kdo se dopustil zla, toto zlo na vlastní kůži zakusit. Proto mu Nedolja vplétala do nitě osudu takové uzlíky karmických zkoušek, že jeho nit osudu prostě nemohla být rovná. Odtud pochází pojem „trhané“ (!) Nitě Osudu.

Zkuste si proto alespoň představit, jakou kvalifikaci mají Bohové, aby tak dovedně vepsali i staré dluhy do Osudu člověka, aniž by ho přitom zabili, utopili, porušili svobodu Vůle, a navíc mu dali možnost dojít ke správnému závěru, aby mohl pokračovat na cestě Duchovního zdokonalování...!

Právě na základě tohoto principu, skládajíce z obrazů obsažených v akášických kronikách či pokladnici, vkládali Veduni, když jej viděli, tento nebeský otisk do uzlíku. Když se ho člověk dotkl, viděl(!) to také. Současný formát 3D je jen bledým odleskem ve srovnání s tím, co se vynořovalo ve vědomí těch, kteří tyto uzlíky četli.

Stávali se přímými svědky událostí zaznamenaných v těchto klubkách s uzlíky. Něco podobného se psalo i na volských kůžích cinabaritem (rumělková červeň) za pomoci písma T'ragy.

Možná proto se současné civilizaci někdy říká „civilizace protéz“.

Ty pohádky, které jsou dnes široce dostupné, prošly dlouhodobými filtry cizí víry, která neodpovídá Hluboké Paměti našeho světového názoru. Stoupenci tohoto cizího světového názoru nebyli schopni pochopit Hlubokou Podstatu slavjanských pohádek a bylín, a proto v rámci svých chápání sepsali to, co dnes čteme.

Pokud správně pochopíme Podstatu Obrazu klubka, pak se jedná o klubko našeho osudu. V dávných dobách se klubko bralo do jedné ruky a převalovalo se do druhé. To znamená, že člověku dali klubko a on, když ho převaloval z ruky do ruky, doslova prožíval ty obrazy, vše, co prožívali hrdinové příběhu, a sám se stal účastníkem těchto událostí. Je to takový „duchovní kopanec“, že to všechno nemuselo být ani nutně prožito ve Světě Javi, protože důsledky tohoto čtení se nijak nelišily od skutečných událostí, kdyby se odehrály ve Světě Javi. Kromě toho se události celého života daly vměstnat doslova do deseti minut reálného času. Proto stačilo jen přetočit klubko z ruky do ruky a člověk mohl prožít doslova několik životů, zatímco fyzicky uplynul jenom den či dva.

A teprve poté se klubka začala kutálet po stezkách a cestičkách (jak se říká v pohádkách)....🧶