Něco málo o mně

 ROZDÍLY VE VÝCHOVĚ CHLAPCŮ A DÍVEK 

Pojďme se ještě trochu pobavit o odlišnostech výchovy maličkých mužů a žen. Jsme totiž od začátku různí a stojí to za úvahu i rodičům. 

Oči dívky jsou v srdci otce, oči chlapce jsou v srdci matky. 

Tak to říkají písma a vy to můžete snadno vidět v běžném životě. Matky jsou více vázané k synům, otcové k dcerám. A naopak – chlapci spojují své city s matkou a děvčata s otcem.

Synové velmi dobře čtou vše, co je v srdci matky. Od toho se odvíjí, jakými vyrostou. Pokud matka jejich otce upřímně miluje, stará se o něj, respektuje ho, budou i synové chtít být takovým mužem, kterého by matka mohla milovat. Ale když matka otce nerespektuje, nepřijímá a všemožně jej zanedbává? Odpověď na tuto otázku lze lehko najít. Podívejte se na současné chlapce – co dělají? Touží stát se muži – nebo odcházejí od reality do počítačových her a internetu? Všechno proto, že nemají motivaci stát se takovými jako otec. Neexistuje obraz otce, o který by mohli usilovat.

Stejné je to s dcerami – ale naopak. Dcera se bude chtít stát skutečnou ženou, jako je její matka, pokud je její otec inspirován její matkou. A pokud ne? Když máma chodí doma ve špinavém županu, na těle se jí dělají obrovské záhyby a zapomíná si umýt vlasy? Když se svým otcem prakticky nekomunikují, kromě "kup chleba" a "dej peníze"? Nebo když je matka tak supersebevědomá, že je všechno jen na ni a otec není ve skutečnosti potřeba? Jestliže by byl rád, kdyby byl s ní, ale ona ho všemožně odstrkuje – svou nezávislostí, silou, úspěchem? Kým se dívka bude chtít stát? Bude li se chtít stát ženou, nebo dojde k závěru, že všechny ženy jsou odporné?

Proto je pro nás, matky, důležité pochopit, jaký obraz vidí děti v našem srdci a v našem partnerovi. Z velké části to záleží právě na nás. Do jaké míry jsme my samotné schopné respektovat, přijímat a pečovat. A jak moc dokážeme pečovat o sebe a udržet si zájem našeho manžela.

Dívky mají být vychovávány svými matkami, chlapci svými otci

Na základě toho, že s dětmi opačného pohlaví máme obvykle silné citové vazby, nemůžeme k nim být objektivní. Od svých synů nemůžeme mnoho požadovat a otcové nemohou naši dceru ničemu naučit. Dcera bude otce vodit na provázku  a syn nikdy nebude poslouchat matku (pokud není zlomen).

Proto je po pátém roce věku důležité, aby za výchovu dítěte byl zodpovědný rodič, který se do takových vztahů zapojuje méně. To znamená rodič stejného pohlaví. Dívky mají matku. Kluci mají otce. Je pro ně snazší být objektivní, je snazší "přijmout ránu" a všechny potíže a problémy jsou lépe vidět. Z vlastní zkušenosti.

Kromě toho otec nikdy nebude schopen naučit svou dceru to, co ji naučí její matka. Ať už péči o domácnosti, ruční práce, vaření, péče o sebe a mnoho dalšího. Ženská tajemství a triky.

A matka nikdy nenaučí svého syna vytahovat se na hrazdě, dělat kliky, odrážet údery, rozdělávat ohně, stavět stany, snášet bolest a strádání. Všechno, co je pro otce přirozené a pochopitelné.

Nejtěžší je zde předat odpovědnost. Pro otce je těžké souhlasit s tím, že rozhodnutí o výchově jejich dcery dělá matka. Pro matky je těžké dát své milované chlapce drsnému otci. Přechod je snazší, když je uvnitř mezi mámou a tátou všechno v klidu. Když nemají žádnou konfrontaci a konflikt. To znamená, když je vztah již vypracovaný, vědomý a hluboký. A pokud chceme, aby děti byly šťastné, je to jediná správná cesta.

Láska-péče a láska-důvěra.

Existují dva druhy lásky – láska jako péče a láska jako důvěra. Kluci potřebují jednu, holky druhou. Hlavní věc je nezaměňovat. Co myslíte, která je pro koho?

Nebo vám raději řeknu to, co obvykle vidím. V rodinách, na ulici. Nejprve o dívkách.

Rodiče obvykle považují dívky za rozumnější. Proto jim více důvěřují.

Dívky jsou obvykle oslovovány následujícími frázemi: "Věřím ti, ty to dokážeš!"

Dívkám se obvykle dostává  menší kontroly a menší ochrany.

Dívky jsou vedeny k tomu, aby se postavily samy za sebe, aby je násilníci neuráželi

Dívky jsou od útlého věku pověřeny mytím nádobí, podlah a péčí o bratry a sestry

Dívky také dostávají více kritiky od dospělých - za jejich vzhled, známky a talenty

A chlapci?

Chlapce a matky spojuje zvláštní uctivá láska, která časem nezmizí

Proto jsou to právě chlapci, kteří jsou oslovováni: "Nasaď si čepici, jez polévku, nejsi nemocný?"

Chlapci jsou obvykle obklopeni láskou a teplem, jsou velmi ochraňováni 

Chlapci jsou na druhou stranu více kontrolovaní, opečováváni, :-  a to s věkem nezmizí

Chlapcům většinou nejsou doma přidělovány žádné povinnosti - maximum je vynášet odpadky

Matky se obvykle velmi bojí, že chlapce urazí a zraní

To znamená, že se ve skutečnosti o chlapce staráme a dívkám důvěřujeme. Proto máme silné ženy, které si se vším poradí, a muže, kteří potřebují neustálou péči. A nikomu se to nelíbí, ale nic se nemění. Vždyť všechno začíná v dětství. A jak by to mělo být?

Bylo by nutné obklopovat dívky péčí. Od narození:

Chránit jí - před vším

Ohrazovat od všeho nepotřebného 

Neházet na ni spoustu zodpovědnosti

Zajímat se o ni a její záležitosti

Nechat ji doma, jakmile začne rýma

Vítat jí ze školy, doprovázet do školy

Mít přehled o tom, s kým a jak komunikuje

Sledovat, zda je to pro ni náročné ve škole, ve školce, v kolektivu

Vždy jí přicházet na pomoc - dokonce i když se neprosí. Vyčíst z její tváře, co je pro ni těžké

Nikdy se jí nesmát, snažit se ji neurazit

Nenutit ji "pokořovat Everesty"

A je lepší nenutit vůbec nic

V ideálním případě bude dívka vychovávána, jako exotická jemná rostlina, ve skleníkových podmínkách, velmi uctivě a jemně. Teď si myslíte, že bude rozmazlená? Možná si myslíte, že ano. Zkuste si to ale vyzkoušet na vlastní kůži. Kdyby se k vám rodiče takto chovali, co by se na vás změnilo? Stali byste se arogantními a rozzlobenými, nebo byste byli schopni více milovat sebe i ostatní? Jen upřímně.

Dívka, se kterou se zacházelo jako s drahokamem, se tak začne chovat sama k sobě. A to je její nejlepší ochrana v životě. To je její sebeúcta, která jí nedovolí vzít si za muže jen tak někoho, snášet krutost vůči sobě samé a znásilňovat samu sebe. Stane se pro ni přirozeným naslouchat sama sobě, přijmout sama sebe a milovat. A pak bude mít světu co dát

Za starých časů byla dívka a žena vždy pod ochranou. Od narození až do smrti. Nejprve otec - a bratři, pak manžel, pak synové. Ona byla vždy obklopena touto péčí. Cítila se milována, což znamená, že byla klidná a mírumilovná. A tímto mírem vyplnila prostor kolem sebe.

 

Zato nyní se my ženy po celou dobu snažíme lásku si zasloužit a zvykáme si na to, že v nás věří. Už nás nebaví víra v naše schopnosti a opravdu chceme, aby to někdo uhodl a zachránil nás před tím vším. Aby přišel, uviděl, zvítězil, všechno udělal sám. Aby sám uhodl, jak je to pro mě těžké, sám zachránil a sám se o to postaral. Ale protože nemáme vnitřní svolení k takové lásce k sobě samým, všechny běháme se svými koňmi a chalupami a ve snech vidíme prince, který nás znovu a znovu zachraňuje.

Ale dívka a její pocit vlastní hodnoty začíná už v dětství. S přijetím lásky a péče od rodičů. A to nejen od táty (téměř všechny dívky, které vyrostly v úplné rodině, dostaly takovou lásku, alespoň trochu), ale také od mámy, což je mnohem těžší.

S chlapcem by se mělo naopak zacházet jako se stromem. Zakalit ho těžkostmi, aby mohl v životě všechno vydržet. A zároveň aby měl v sobě jádro. Jádrem je vaše víra v něj.

Je to syn, kterému je třeba říkat: "Já v tebe Věřím!"

Je to syn, kterému je třeba dát zodpovědnost za svůj život, to znamená, přestat za ním běhat s čepičkou 

Neochraňovat ho v dětských sporech, ale věřit v něj, že si s tím poradí sám. Můžete ho i zapsat na karate ve stejnou dobu.

Je třeba synovi vytvářet potíže, které zakalí jeho charakter

Syn by měl mít možnost prodělat zkoušky, například pochody, sport, obtížné úkoly. Toho všeho by mělo být v životě chlapce hodně.

Syna je třeba posilovat prací, a to i kolem domu

Je lepší svému synovi vůbec s ničím nepomáhat, jakmile mu bude 5-6 let. Naopak, měli byste začít čekat na jeho pomoc, přitahovat, prosit.

Chlapec potřebuje toto poselství: "Ty to dokážeš!"

Chlapec potřebuje příležitosti k dobývání vrcholů, a proto by mu měly být tyto vrcholy ukázány, ať se tam vydá a věří, že to zvládne (i když ne na první pokus)

Chlapec by měl být vychováván jako válečník, rytíř a nic míň.

Není to snadné, zejména pro matku. Proto byli ve Védických dobách chlapci vychováváni svými otci nebo jinými muži. Vytvářeli jim těžkosti, předkládali prověrky na pevnost.

A aby chlapec prošel všemi zkouškami, potřeboval jádro. Tímto jádrem byla bezpodmínečná důvěra jeho matky. Ty to dokážeš. Tobě se to podaří. Já ti Věřím. V zásadě jsou všechny tyto těžkosti z velké části potřebné jen k tomu, aby měl pocit, že se mu věří. A sám věřil ve svou vlastní sílu.

Od samého dětství mužům rostla křídla, ne rohy. Proto dospělí chlapci mohli pod těmito křídly ukrýt všechny své blízké před nepohodou a zároveň dobýt jakýkoli vrchol. Nyní, s naší ženskou péčí, nepouštíme k chlapcům muže, vychováváme z nich domácí mazlíčky. A soudě podle lidových přísloví - s rohami.

Z chlapce se stává muž v dětství. Buď se stane, nebo ne. Zamyslete se nad tím, jakého muže byste vedle sebe ráda viděla. A začněte se tak chovat ke svému synovi, chtějte ho vidět právě tak. Silný, rozhodný, statečný, nezávislý, zodpovědný. Láska jako důvěra vám v tom velmi pomůže.

Chválit různými způsoby

Chlapci a dívky dokonce potřebují být jinak chváleni. Protože jsme velmi odlišní a vše přijímáme jinak.

Dívky je třeba chválit co nejčastěji. Je nemožné přechválit dívku. Nestane se domýšlivou. Je od narození briliantem. A pokud o tom budeme mlčet, bude se celý život považovat za dlažební kostku. A pokud budeme tento briliant neustále kritizovat, bude se chovat jako dlažební kostka.

A protože dívka je zpočátku dokonalá ve svých vlastnostech, tak ji neoklamete, budete-li ji chválit za všechno, co v ní již je. Pro vlastnosti, se kterými již přišla na tento svět. Právě pro své vlastnosti by měla být chválena.

Pokud ji budete chválit za její činy, začne dělat to, co nyní dělá většina žen. Začne si zasluhovat lásku všemi způsoby, dobývat si pochvalu. Přinese vám ze školy všechny jedničky a dokonce i víc než jedničky, vyhraje všechny olympiády. Vydrhne všechny podlahy. A vám se to samozřejmě bude líbit a bude to pohodlné. Ale přemýšlejte o jejím životě v budoucnosti. Ona to přece bude dělat vždy a všude.

Bude si získávat lásku svého manžela tím, že pro něj udělá cokoli – a ještě víc. Pro kolegy i šéfy to bude bezproblémové a velmi pohodlné. Nikdy nebude schopna říci "ne" svým přátelům. Chopí se každé příležitosti, aby se stala dobrou. A zároveň žádný z jejích úspěchů ji nezahřeje na duši. Běda

Bez ohledu na to, kolik Everestů dobude, nebude jí to stačit, v její hrudi bude obrovská díra, díra z touhy po lásce. A bez ohledu na to, jak moc je chválena za to, co udělala, vždycky to bude málo.

Kromě toho se tím naučí, že sama o sobě nemá žádnou cenu. Pokud sedí doma a jen vaří polévku, je k ničemu. Pokud nepracuje a nedělá kariéru, pak je ostudou národa. Že nemůže být milována jen tak. Nemůžeš jí dávat květiny jen tak pro nic za nic. Nemůžete ji jen tak vzít do kavárny (ona to musí všechno odpracovat).

To je cena za naše pohodlí a naši hrdost na úspěch naší dcery. Protože na svou dceru byste měli být hrdí jen tak. Od počátku. Protože existuje. Protože je krásná, dobrá, láskyplná, milá, pracovitá, jemná... Pak si ona bude cenit sama sebe, jako takovou pozoruhodnou. Rozvine se její vlastní důstojnost, která, opakuji, je pro dívky nejlepší pojistkou před nebezpečím tohoto světa.

Takto chválená dívka bude mít pocit: "No, jak mě můžeš nemilovat, vždyť jsem tak dobrá!" Ženy, které si jsou jisté, že mohou být milovány jen tak, jsou v tomto životě mnohem šťastnější. Je pro ně snazší zakládat rodiny, je snazší dělat, co samy chtějí, je snazší vzdát se všeho zbytečného.

 

Zároveň se nestávají méně pracovitými, jen přestanou dělat zbytečné věci, které jsou pro ně neobvyklé a nepříjemné. A možná přestane nosit jedničky ze všech předmětů, začne se věnovat pouze tomu, co ji zajímá.

Můžete jí říkat následující frázi: "Miluji tě za to, jaká jsi. A nemusíš dělat nic kvůli tomu, abych tě milovala." Mimochodem, nejprve byste si měla tuto frázi mnohokrát a mnohokrát zopakovat pro sebe... A pociťte, jak je váš hlad po lásce frázemi tohoto druhu ihned uspokojen.

A jak byste měli chválit chlapce? Naopak. Chválíme jen za skutky, jen za dílo. Jen k věci. Pouze za úspěchy. Zároveň je nekritizujeme za jejich porážky (věříme v ně, že?). Chválíme je za jejich snahu o dosažení, chválíme je za vytrvalost, s jakou bojují, a za samotné úspěchy.

Vždyť chlapec se rodí "prázdný" – nemá vlastnosti, které potřebuje, potřebuje všechny vlastnosti získat, zasloužit si a rozvinout. Jedním slovem namáhat se. A pokud je chválíme jen tak, jak to děláme my, matky: "Jsi můj krasavec, ty můj dobráčku, jsi tak šikovný, jsi tak chytrý", pak motivace k jednání zmizí. Myslí si, že už všechno mají, že je všechno v pořádku, že nemusí nic dělat. A zůstávají "prázdní".

Maminčini mazánkové, které někdy vidíte na ulici a znechuceně se od nich odvracíte, jsou ve skutečnosti dobří lidé. Od počátku dobří. Byli velmi milováni a bylo o ně postaráno. Vůbec v ně ale nevěřili a nepovzbuzovali je k rozvoji. Proto byli spokojeni s tím, co měli, nikde se nesnažili, nedělali nic zvláštního a dokonce se ani nenaučili sami rozhodovat. Zároveň jsou sami hluboce nešťastní a nespokojení, protože v nich není nic mužského, a to je velmi znepokojuje. Takovou budoucnost pro naše syny nechceme, že ne?

A logicky z toho vyplývá, že aby byl chlapec správně chválen častěji, je třeba, aby dostal příležitost k činnosti. Požádejte ho o pomoc již od útlého věku. Pomoz mamince s taškou. Pomoz s úklidem v kuchyni. Vyvenči psa. A tak dále. Požádejte o pomoc – pochvalte ho za výsledek, za činy. Muž vyrůstá s pocitem, že pomáhat druhým je skvělé, přináší to radost, uspokojení a lásku.

Ale velmi důležitý bod. Chválíme pouze za činy, ale lásku vyjadřujeme neustále a tak často, jak je to možné. Protože "miluji tě" není chvála, je to vitamín pro růst a vývoj. A láskou nic nezkazíš. Chlapci to nepotřebují o nic méně než dívky. Možná ještě více, vzhledem k tomu, jak často jsou o takový projev lásky ochuzeni (protože muži nepotřebují tělesné něžnosti!).

To jsou možná čtyři hlavní klíče k srdcím dívek a chlapců. Jsou úplně jiné, stejně jako chlapci a dívky sami. Zkoušejte, experimentujte, pozorujte...!

Od...Ольга Валяева, děkuji!