Jak se naučit žít vědomě?

 

Vědomí je naší původní podstatou.

Jak se naučit žít vědomě: být v přítomném okamžiku, přijímat odpovědnost za vše, co se v životě děje, chovat se šetrně k živému světu, pozorovat sebe sama zvenčí a dívat se na vše srdcem.

Kde začít?

Začni s uvědoměním si svého těla a jeho pohybů. Nauč se vnímat, jak chodíš, stojíš, sedíš, ležíš, jaké jsou tvoje gesta a poloha rukou a nohou. Proveď následující cvičení: uvolni se (nejlépe si lehni na záda) a pozoruj. Zaznamenávej vše, co cítíš: chlad vydechovaného a vdechovaného vzduchu, pocit opory pod sebou, dotek oblečení na těle, teplotu. Snaž se vnímat své svaly, prociť je: začni od špiček prstů na nohou a postupně přesouvej pozorování nahoru. Během tohoto procesu můžeš objevit napnuté části těla (pocítit v nich bolest, svědění), uvolni je. Takto si postupně uvědom celé své tělo.

Zajímavé je také „taoistické“ cvičení uvědomění, které zabere jen pár minut. Najdi si pohodlnou polohu, která ti umožní volný pohyb. Soustřeď se na své tělo a „ztuhni“. Seď nehybně a postupně si uvědomuj každou část těla, aniž by ses hýbal, a zeptej se sám sebe: „Kam by se chtělo moje tělo hýbat?“ Vnímej své vlastní tendence, ale nehýbej se. Poté nech tělo pomalu se pohybovat zvoleným směrem. Sleduj pomalé pohyby a prožitky, které zažíváš. Všímej si všeho, co se děje uvnitř. Pokračuj v pohybu tímto směrem, dokud tělo nevysvětlí samo sebe a svůj směr.

Vědomé jednání

Vnímej každý provedený pohyb: proces podání ruky, otočení hlavy, krok. Sleduj, jak piješ vodu. Soustřeď se na své tělo a vnímej, jak funguje. Pij malými doušky a vnímej, jak to děláš, co přichází z vody, která vstupuje do tvého těla. Sleduj vnitřním zrakem, vnímej cestu, kterou voda absolvuje: od dotyku tvých rtů až po tvůj žaludek. Sleduj, jak teče, jak omývá tvé tělo zevnitř.

Vzpomeň si, jak probíhá japonský čajový obřad. Japonci vědomě naplní konvici vodou a postaví ji na uhlí. Vědomě čekají, až konvice začne vřít, poslouchají zvuk vroucí vody a její bublání, sledují mihotání plamene a pak vědomě nalévají vodu do čajové konvice, rozlévají čaj, podávají ho a vědomě pijí, přičemž po celou dobu zachovávají úplné ticho. To je praxe vědomí, kterou bys měl přenést na všechny své činnosti. Nauč se dělat vše pozorně, klidně, bez spěchu a krásně. Pokud budeš cvičit vědomí těla, myšlenek, pocitů, tvůj život se stane stejně klidným, promyšleným a harmonickým. To neznamená, že budeš dělat méně. Naopak, budeš stíhat více, protože budeš dělat vše vědomě, bez shonu.

Vědomí myšlenek

Podobným způsobem si uvědomuj své myšlenky. Často, když se člověka náhle zeptáte: „Na co myslíš?“, odpoví, že sám neví. To se stává, protože nemyslíme skutečně, ale pouze necháváme myšlenky proudit myslí nesouvislým, neuspořádaným proudem. Nauč se proto pozorovat své myšlenky a všimni si, jak se jejich proud zmenšuje. V okamžiku, kdy v důsledku vědomí zmizí všechny myšlenky a mysl se stane tichou, zůstane pouze čisté a jasné vědomí, které je základem skutečné meditace.

Vědomí okolního světa

Kolik minut denně trávíš soustředěním se a pozorováním nějaké věci? Naučili jsme se nedívat se na okolní svět, protože nemáme čas. Cestou do práce procházíš kolem rozkvetlých sedmikrásek pod něčím oknem, ale nevidíš je, nedíváš se na oblohu, nesleduješ let vlaštovek. Tvá mysl nevnímá přítomný okamžik a to, co se v něm děje, je zaneprázdněna abstraktními úvahami. Ale jsou tyto úvahy smyslem tvého života? A to, co ti život dává, ta dokonalost, která je přítomna v existenci živých bytostí, pobyt v této vteřině, nemá snad žádný význam? Pokud neumíš vědomě vnímat to, co se děje právě teď, žiješ zbytečně. Vůbec nežiješ, protože žít znamená být tady a teď. Proto se dívej na věci, na jejich skutečnou podstatu, bez přimíchávání osobních hodnocení a názorů.

Existuje jedna poučná historka. Jednou přišel žák za učitelem a zeptal se ho, jak se píše bambus. Učitel odpověděl: pokud chceš napsat bambus, nauč se ho nejprve vidět. Žák začal pozorovat bambus, jeho stonky a listy, ve dne i v noci, na jaře i na podzim. Strávil několik let pozorováním bambusu a za tu dobu ho skutečně uviděl. Uvědomil si bambus, stal se s ním jedním celkem a pak ho dokázal napsat. Takový by měl být postoj vědomého člověka: dívat se, vidět, uvědomovat si a díky tomu se stát hluboce vnímavým, rozumět spřízněnosti a jednotě s celým světem.

Vnímání lidí

Nauč se vědomě vnímat lidi kolem sebe a pamatuj, že jsou to duše. V Indii existuje například forma vnímání druhého člověka známá jako darshan. Do ášramu (centra, kde žije duchovní učitel a jeho žáci) se scházejí lidé, aby se podívali na učitele. Učitel prostě sedí a všichni ostatní se na něj mlčky dívají a přijímají jeho darshan. Snaží se ho vnímat jako duchovní osobnost a živoucí ztělesnění ideálu. Bez tohoto vnímání mají učitelova ponaučení jen malou sílu. Můžeš s někým provést takové cvičení: posaďte se naproti sobě a dívejte se na sebe, bez rozpaků, napětí, smíchu. Prostě se dívejte, bez hodnocení a soudů. To pomůže dosáhnout skutečné harmonie v komunikaci, protože bez uvědomění neexistuje skutečná interakce mezi lidmi.

 

Poslouchej, dívej se, uč se!

Je docela pravděpodobné, že při cvičení vědomí narazíš na značný vnitřní odpor. Psychika se vždy brání změnám, dobrým i špatným, a tělo je zvyklé dělat mnoho věcí automaticky. Proto je změna sebe sama tvrdá práce. Buď na to připraven! Pamatuj, že tvůj vlastní proces uvědomění je nejlepší učitel. Pokud se podřídíš svému vnitřnímu uvědomění si své cesty, povede tě správným směrem. Kdykoli stojíš před volbou, nech se vést uvědoměním. Prostě se zeptej sám sebe: „Kterým směrem vede země mé tělo a Bůh mou duši?“ A určitě uslyšíš odpověď.