Zodpovědnost vůči Rodu

 

Zodpovědnost vůči svému RODu.

---------------------------------------— 

ROD - Pro někoho jen prázdný zvuk. Takoví už nemusí dále číst. Tyto perly nejsou pro ně. Začal jsem rozumět jazyčníkům (pohanům), ne těm ustrojeným za maškary, kteří kuchají kohouty na pařezech v očekávání následující "jarovuchy" (pohanský obřad plodnosti).

Mluvím o těch, komu je drahý jeho Rod. Je možné, že tento člověk ani nezná svoje předky dál než do třetího kolena - byla revoluce, Válka, někdo měl "uvědomělé" rodiče, kteří si nepamatovali své příbuzenstvo - ale takový člověk tak jako tak touží. Cítí se jako součást něčeho Většího, než je on sám. On je - vrcholek Stromu, on je - článek v nepřetržitém cíli. Za jeho zády jsou stovky pokolení, kteří sledují a čekají. Kvůli němu bojovali a umírali. Oni ho milovali ještě před narozením, věřili v něho. Kvůli němu v sobě hromadili a rozvíjeli všechno to nejlepší. Ano, je možné, že všichni v Rodu nebyli dobrými lidmi, možná tam byli i zloději.., ale takoví degeneráti se sami postavili vně Rodu. Prostě ho jen prodloužili - a upadli do zapomnění.

Nic nedodává tolik odvahy, jako zodpovědnost vůči Rodu. Je to podivuhodné - uvědomovat si, že jsi naživu proto, že se tvůj Rod nikdy nepřetrhl, - od samého vzniku světa lidí až do dneška tvůj gen žil a bojoval. A tehdy chápeš, že pokud ty jsi neprodloužil Rod, jakýkoli odchod ze života - je zradou Rodu.

Propadl jsi alkoholu, odpadl jsi, přivodil sis neplodnost kvůli zhýralosti, stal jsi se buznou, spáchal jsi sebevraždu kvůli stesku a malomyslnosti  - to znamená, že jsi zradil Rod. To je hrozné. A uvědomění si zodpovědnosti přidá člověku síly. Ty prostě nemáš právo být hovnem, protože takové Pravo neexistuje!

 

Prapředci. Oni pozorují. Oni čekají. Brzy se staneš jedním z nich. Co po tobě zůstane? Kdo po tobě zůstane? Jestli jsou slavjanští Bohové - v podstatě Prapředci, - jak je možné je nemilovat, svoje?

Kdo si dovolí nazvat svoje Prapředky - zlými duchy? - Jenom degenerát. Kdo nazve svoje děti - otroky a ovcemi? Jenom chovatel dobytka. My nejsme dobytek a nejsme otroci. My neponižujeme sebe ani druhé. My ctíme Tvůrce, Držitele všeho a milujeme Prapředky 

Chápeš: takovým "Bohům" netřeba krvavých obětí, netřeba ponížených nářků, není třeba permanentní nazýváni sebe hovnem - sám nevím v čem. Upadl jsi? - Zvedni se! A jdi dál, zapiš si za uši svoje provinění, a pamatuj, abys ho neopakoval. Spáchal jsi přestupek? - Odčiň ho! Zabil jsi? - Adoptuj! A neder se do kláštera, modlit se za sebe chudinku milovaného. Svět se udržuje oběťmi. Svět teče po kapkách bolesti. Ty jsi potřebný pro vdovy a sirotky. Pomož, jestli můžeš.

Všichni SLAVjané mají jednoho Otce a jednu Matku. A to není výmysl - to je věda, genetika. Naše haplo skupina je R1A1. My jsme Rusi. My jsme Árijci. My všichni jsme příbuzenstvo. Nejsou cizí ruské děti. Prodloužit svůj ROD - to je závazek. Zachránit Rod bližního - to je hrdinský čin.

Copak že to oni chtějí - "Bohové"? - Tvoje štěstí. Tak jako každý milující otec. Každý taťka chce, aby jeho syn byl zdravý, chrabrý, chytrý, čestný - aby byl mužem. Každý taťka chce, aby syn byl lepší než on, a vnuk - lepší než syn. Ve všem. A tak bude - vzestup do nekonečnosti. Cožpak toto není Cíl?

Cožpak to není Smysl života - stát se sám sobě tvůrcem a vychovat tvůrce, a ne ničemného tvora?

Co od nás čekají naši Prapředci? Čekají, že nepromarníme jejich díla. Všechno, co nashromáždili, vytvořili, uchránili před nepřáteli kvůli nám. Pokud je živ Rod, smrt neexistuje.

Pojďte, muži - ubráníme, zachráníme a znásobíme!