Jak vychovat dítě ve Slavjanské tradici

 Jak vychovat dítě v Slavjanské tradici?

Narození dítěte - to je nejsvětlejší a zároveň nejzodpovědnější chvíle v životě rodičů. Vždyť nyní se v rukách mámy a táty nachází osud nového člověka, a záleží jenom na jejich živé účasti, jaký bude. Mohou rodiče dítěti vštípit ty správné hodnoty a životní principy, vypěstovat v něm lásku k Předkům a Vlasti, úctu k svojí kultuře a tradicím? K dnešnímu dni jsou napsány stovky systémů výchovy dítěte, a pro mladé rodiče není těžké se zamotat v jejich pustoslovném zápolení. Skutečně, hodně zdravě myslících lidí proto obrací svojí pozornost k minulosti, starobylým tradicím, aby přichystali pro své dítě budoucnost, i když to zní paradoxně. Samozřejmě, že uvést do praxe obraz života našich Předků v čisté podobě není možné, zvláště pro ty, kteří bydlí ve městech, vzdáleni od přírody. Avšak, přidržovat se třeba jen základních principů a pravidel je vcelku reálné.

Hlavní rozdíl tradice výchovy dětí u Slavjanů a současného systému tkví v tom, že nynější pedagogové se snaží napěchovat mysl dítěte proudy nejrůznějších,  ale bohužel ne vždy provázaných a proto nepotřebných informací. Ve starých dobách se dítěti předával celostný obraz světa, kde bylo všechno rozestavěno na svých místech, takže nebylo nutné učit se nazpaměť něco speciálního, vědomosti dítě vstřebávalo přímo ze života. A stanovit dětem tabu a hranice taky nebylo nezbytně nutné, děti byly vychovávány na základě pozitivních zkušeností.

Dneska v podmínkách všeobecného rovnostářství, není přijatelné rozdělovat děti podle varnové (kastové) příslušnosti a často se děti s různým duchem vychovávají ve stejných kolejích, a neobrací se pozornost na jejich sklony. Ve starých dobách začínala výchova právě ze stanovení předurčení duše dítěte. Dokonce existoval zvláštní obřad - dítě posadili doprostřed a kolem něho na různé strany rozložili:  posvátnou knihu, zbraň, peníze-mince a nějaké ruční nářadí. Rodiče pečlivě sledovali, pro co se dítě natáhne: výběr svaté knihy odhaloval volchva (kněz, šaman), výběr zbraně - bojovníka, mincí - kupce a nářadí - pracovníka. Žádná z varn (kadt) se nepokládala za vyšší nebo nižší, vždyť každý člověk je cenný právě na svém místě. Jak dítě rostlo, otec s matkou ho pozorovali, aby se přesvědčili o správnosti vybrané cesty.  Děti získávali vzdělávání doma, do tří liet rozdělení podle pohlaví vůbec nebylo, takže chlapci i dívky se vychovávali stejně. Potom dívenky zůstávaly se ženami a chlapci pobývali čím dál častěji s mužskou polovinou rodiny. Do chvíle dosažení plnoletosti, děti už získávali zkušenosti v obřadech,  zapojovali se v národních tradicích a získávali pracovní návyky. Ve dvanácti letech, když mělo dítě výšku sedm pídí (124 cm), prošlo Obřadem Jmenořečení, který znamenal vstup do dospělosti. Od této chvíle se také upevňoval výběr té cesty, po které člověk potom šel celý život, neustále se rozvíjel a zdokonaloval.