Država našich Předků

✅ Jaká byla a na čem spočívala Država našich Předků 

Rusové a Árijci měli po dlouhou dobu Državu jako formu vlády. Zdrojem našeho poznání o tomto zřízení jsou "Védy". Podle nich existují dvě formy sociální organizace života lidí: Država a stát. V minulosti (a ne zrovna daleké) žili Rusové i Árijci v Državě. Organizace života lidí v Državě předpokládala harmonii s Přírodou, protože nespočívala na zájmech konkrétních lidí (vládců, jejich činovníků a jiných spotřebitelů), ale na Tradici, Zápovědích (moudrých radách) Světlých Bohů a Velikých Předků, a Svědomí lidí.
Světský individuální (samostatný) vládce v Državě nebyl. V Državě existovala samospráva Rodů rusů a árijců. Moc Državy spočívala na síle Rodů a Duchovnosti jejich představitelů. Država byla řízena národem, skládajícím se z Rodů, a spočívala na jeho Duchovnosti. V Državě se chovali ke každému člověku jako k potomku Světlých Bohů, a před nimi si byli všichni rovní, nezávisle na roli, kterou splňovali ve společnosti. V chápání rusů a árijců "národ" nejsou prostě obyvatelé, kteří osídlili určené teritorium, ale souhrn Rodů a Kmenů. Pojem "národ" není totožný s pojmem "obyvatelstvo", protože obyvatelstvo nemusí žít v Rodech, ale může sestávat z vyhnanců, cizinců a cizozemců.

Duchovním základem Državy byla Stará Víra Prapředků, která objasňovala a zahrnovala všechny stránky života Rodů rusů a árijců. Z ní neustále čerpali Původní Moudrost a získávali velikou Duchovní sílu pro svoje bytí a tvoření. Ve Staré Víře Prapředků nacházeli rusové a árijci odpovědi na všechny otázky, které se objevily v jejich životě. Protože Stará Víra - to není religiózní učení, ale souhrn Moudrosti a Vědění Prapředků, které jim byly předány v památných časech Světlými Bohy.
V rusko-árijské společnosti existovala duchovní jednota všech Rodů, Občin a Kmenů, jejímž základem byla Stará Víra Prapředků. Právě ona udržovala národ v jednotě. Odtud přímo pramení, že pojem "Država" se vztahuje na takovou společnost, ve které se udržuje jednota národa jeho duchovností, založené na Staré Víře Prapředků.
Sociálně - ekonomickým základem Državy byl Rod. Rod se skládal ze samostatných rodin, jejichž hlavní povinností bylo obnovování potomstva pro prodloužení a posílení Rodu. Hospodářský život, výchova a učení děti probíhalo v Rodu. Rod se sám zabezpečoval obydlím, stravou, oděvem, obuví, domácím nářadím a jinými nezbytnými předměty a zařízením, a také zbraněmi. Co chybělo pro zabezpečení životních funkcí, to se vyměňovalo na tržištích. Základem života každého člena Rodu byla jeho práce, zaměřená na jeho blaho a blaho Rodu.

Rodovou osadou byl skit nebo skuf (osada buďto s chrámem nebo ne). Rod řídil Hlava (Stařešina) Rodu. Avšak nerozhodoval záležitosti samostatně. Sám rozhodoval jenom běžné věci a zastupoval Rod na Kruhu Državy. Pro řešení společných záležitostí se scházel Kruh hlav samostatných rodin, které měly děti starší dvanácti let, jež prošly Obřadem Jmenořečení. Na tomto Kruhu se přijímala rozhodnutí, které pak všichni členové Rodu bezpodmínečně dodržovali. Všechny záležitosti organizace života v Rodu se rozhodovaly v souladu se Zápověďmi Světlých Bohů a Velikých Předků, a také Rodových Zásad a Pravidel.
Podle růstu počtu členů Rodu se objevovala nutnost jeho rozdělení. Rod se zpravidla rozdělil na dvě části. Starší část Rodu zůstávala na původním místě usídlení, a mladší část Rodu odešla na nové místo a založila si svůj skit nebo skuf. Se zřízením nového Rodu vznikl Kmen, který mohl mít nejvýš 16 Rodů. Když Kmen převýšil 16 Rodů, tak se změnil na Národ. V začátku, když měl Kmen méně než osm Rodů, uskutečňoval regulování vztahů mezí jednotlivými Rody Stařešina původního Rodu.
Potom začali pro regulování meziRodových vztahů volit Knížete. Jím se stal buďto Stařešina původního Rodu nebo Stařešina nového velkého Rodu. Na místo zvoleného Knížete se v Rodu volil nový Stařešina. Mezi povinnosti zvoleného Knížete patřilo projednávání vzniklých třenic mezi Rody, příprava vojenské družiny a ochrana kmene (národa) a jeho teritoria.
Poté, co Rody rusů a árijců postupně rozšiřovali své území a z Irijských (sajano-altajských) a Ripejských (Uralských) hor, osídlili celé Bělovodí (nynější Sibiř), se Rusko-Árijská Država Rassenie téměř plně obnovila. To proběhlo přibližně před devíti tisíci lety. Najednou se objevila nutnost rozšíření území mezi kmeny a národy, které se začaly formovat. Bělovodí bylo rozděleno na 16 oblastí. Každá oblast měla hlavní město, ve kterém stálo Oblastní Kapiště (chrám).
Když bychom chtěli srovnat velikost těchto oblastí, pak původní oblast zahrnovala několik dnešních oblastí. Proto sousední státy pokládaly tyto oblasti za samostatné říše.
V čele této oblasti stál veliký Kníže a Oblastní Žrec (Kněz), kteří se volili jako ti nejschopnější ze všech knížat a Žreců. Država neměla žádné cary, ani faraóny, ani imperátory. Vláda Državy sestávala z Kruhu Žreců a vládců, do kterého patřili Žreci a Knížata ze všech oblastí. Existovaly i oblastní Kruhy, do kterých patřili Knížata kmenů, stařešinové Rodů, zástupci velkých měst a volchvové (Žreci). Proto Žrec a Kníže, kteří zastupovali oblast, byli nejschopnější ze všech. Jim se zadávalo uskutečňovat výkonné funkce správy oblastí a právo zastupovat oblast na Kruhu Državy.
Od doby před devíti tisíci lety (k roku 2000 n.l.) začalo na severu Rassenie ochlazování. Přírodně klimatické podmínky se tam začali rychle zhoršovat. Rody Velké Rasy přestaly osidlovat sever země. Nyní se začaly Rody rusů a árijců přesídlovat na západ, jih a východ. Před osmi tisíci lety (k roku 2000 n.l.) osídlili území na západě až k řece Volze, na jihu do Hindúkuše, Tibetu a nynější řeky Chuang-che.
Osídlili nynější ostrov Sachalin, Východní (Japonské) ostrovy a oblast Ordis v nynější Číně. Takto zaujímala Rusko - árijská Država před osmi tisíci lety obrovské území a vstupovala do kontaktů, přičemž zdaleka ne přátelských s ostatními národy. V této době dosáhlo Rodo-Kmenové zřízení v Rassenii vrcholu svého rozvoje.

Sociální organizace Rusko-Árijské Državy spočívala na vrozených vlastnostech lidí. Tyto vrozené vlastnosti se lehko poznají, když odhalíme informačně energetickou strukturu člověka, která sestává z devíti základních informačně energetických center, jež se v indických učeních nazývají čakry. Každé centrum rodí energetický vír, zářící odpovídající barvou. Devět základních vírů vytváří devět těl člověka, včetně fyzického těla které jsou zasazené do sebe a vytváří svéráznou matrjošku. Souhrn energetických vyzařování, vycházejících ze všech center vytváří "auru" člověka, která je individuální v barvě i formě.
Na hlavě člověka se nachází devátá, osmá a sedmá čakra, mající odpovídající názvy, barvu a předurčení. Nejvýše je devátá čakra s názvem "Rodník" (pramen). Nachází se na vrcholku hlavy, svítí stříbřitě -bilou barvou. Přijímá a vyzařuje Životní energii Světa SLAVi (jemnohmotný svět Světlých duchovních bytostí). Osmá čakra, která se nachází mezi obočím, se nazývá "Čelo", svítí fialovým světlem. "Čelo" přijímá a předává Myšlenkové Obrazy, řídí intelektuální a Duchovní rozvoj. Sedmá čakra se nazývá "Ústa". Nachází se v oblasti štítné žlázy. "Ústa" zabezpečuje člověku přijímání a předávání energií Citových Obrazů. Tato čakra svítí modrou barvou. Tak tedy, k první kategorii patří lidé, jejichž aura svítí stříbřitě -bilou a fialově modrou barvou. Lidé této kategorie mají potenciální schopnosti k Duchovnímu rozvoji, k součinnosti se Světy SLAVi a PRAVi (svět našich Světlých Bohů).
Tři prostřední čakry se nazývají "Lelja", "Lada" a "Prsa" (Hruď). Šestá čakra, "Lelja" září lazurovou barvou. Vír, který vytváří, je na úrovni ramene levé ruky. Tato čakra zabezpečuje intuitivní poznání hmotného Světa JAVi a intuitivní tvoření v něm (technické vynálezy a vědecké objevy). Pátá čakra "Lada" září zelenou barvou. Vír, který vytváří se nachází na úrovni ramene pravé ruky. Tato čakra vyzařuje energii lásky.  Čtvrtá čakra se nazývá "Prsa" (Hruď), září zlatým (žlutým) světlem. Vír, který vytváří je na úrovni slunečního pletence. Přijímá a vyzařuje energii Tvůrčí Činnosti, odkrývá schopnosti k tvoření předmětů Hmotného Světa. Čakra "Prsa" také řídí procesy získávání a předávání válečných, výrobních a administrativně-spravnich návyků, uměním tvořivě uspořádávat Životní prostor kolem sebe. Tato čakra se také nazývá "Zolotník" nebo "Centrum Chára". Odsud pramení, že ten, kdo ovládá danou čakru, se nazývá "charakterník". Tak tedy, ke druhé kategorii patří lidé, jejichž aura svítí zeleno-azurovou a zlatou barvou. Lidé této kategorie mají potenciální schopnosti k tvoření a řízení procesů v hmotném Světě JAVi, k administrativně správní a vojenské činnosti.
Následující tři čakry se nazývají "Břicho", "Zrod", Počátek". "Břicho " je třetí čakra a září oranžovou barvou. Vír, který tvoří, je na úrovni pupku lidského těla. Skrze čakru"Břicho " člověk přijímá Životní Sílu a Moudrost Rodu. "Břicho" řídí Život a pracovní činnost člověka, včetně početí jeho dětí, jejich zrození a výchovu. Druhá čakra, "Zrod" září červenou barvou. Vír, který vytváří je na úrovni stydké kosti lidského těla. "Zrod" přijímá energii od jiných živých bytostí a také vstřebává a vyzařuje energii rozmnožování. První čakra se nazývá "Počátek", podle barvy je přijímána jako černá. "Počátek" čerpá sílu Země, zabezpečuje životaschopnost lidského těla. Tak tedy ke třetí kategorii patří lidé, jejichž aura svítí oranžovo červeno temnou barvou. Lidé této kategorie mají maximální potenciální schopnosti k reprodukci potomstva a obyčejné práci na zemi.
Vrozené vlastnosti lidí je tedy rozdělují do tří kategorií. Je nutné vzít v úvahu, že forma aury také závisí na genetice člověka. Proto Žrec nebo volchv vidí nejenom barvu, ale i formu aury. Veduni (lidé s vysokou úrovní vědomí) mají tvar obrácené pyramidy, protože maximální intenzita vyzařování se nachází kolem hlavy. Forma aury vládce a ochránce připomíná hračku káču. Vyzařování je maximální v hrudní části těla. Pracovník má auru, připomínající formu pyramidy, ve které se maximální vyzařování nachází ve spodní části těla.

Obraz pyramidy vyvolává ideu o stabilitě sociálního systému. A skutečně, sociální struktura společnosti bude stabilní tehdy, bude-li dosažen správný poměr mezi Veduny, Vládci a Obránci a také Pracovníky. Čím více je ve společnosti pracovníků, tím větší je základ sociální pyramidy, tím stabilnější je společnost. Společnost se jistě poškodí, jestli neúměrně vzroste počet Vedunů, Vládců a Ochránců. Avšak při nedostatečném množství Vedunů, Vládců a Ochránců, neomezený nárůst počtu Pracovníků, je může přivést pod nadvládu nepřátelských sil, nebo k vnitřním střetnutím, které přivedou společnost ke krachu. Toto všechno je nutné znát při vytváření sociální struktury společnosti.
Rozdíly mezi lidmi podle jejich vrozených schopností k duchovní, vládně-vojenské a pracovní činnosti v hmotném Světě JAVi, slouží jako základ pro vytvoření stabilní společnosti. Když vezmeme všechny členy společnosti, tak těch schopných zabývat se duchovní činností se rodí méně než jedno procento, schopných zabývat se vládně-vojenskou činností - okolo 12%, schopných zabývat se pracovní činností - okolo 85% a neschopných k žádné pozitivní činnosti - okolo 2%. Toto všechno se zvažovalo v rusko-árijské společnosti. Veduni určovali hned po narození, ke kterému druhu činnosti má narozené dítě schopnosti. Potom se k těmto schopnostem přihlíželo při výchově a vzdělávání. Nezohledňovala se urozenost rodiny, ale vrozené schopnosti narozeného dítěte.
Proto v rusko-árijské společnosti neexistovalo přísné rozdělování na uzavřené kasty, jako v Indii. "Slavjansko-Árijské Védy" definují pojem "kasta" jako svaz lidí toho nebo onoho druhu činnosti. "Kasta" je Duchovní Svaz, spojující lidi, směřující k realizaci konkrétního Duchovního cíle. "Kasta" spojuje lidi podle jejich směřování ke splnění určeného Duchovního závazku vůči společnosti, a ne ke svazu podle profese. Na první místo se staví úroveň Duchovního rozvoje člověka, který mu umožňuje počítat se příslušníkem té či oné kasty, označující druh společensky nezbytné činnosti.
"Kasty" - to není rozdělování Rodů a Državy na nějaké vymezené skupiny lidí, žijící podle svých pravidel. Je to - Duchovní hierarchie, kde lidé na každé úrovni, podle síly svých duchovních vlastností, dobrovolně vyplňují existující funkce v Rodu, Občině nebo v Državě. Cílem kastovního systému je zlepšování blahobytu Rodů cestou zvyšování efektivnosti dobrovolné práce člověka, při využívání jeho vrozených schopností, které určují jeho specializaci v konkrétní pracovní činnosti.
Tedy stát se členem té či oné kasty bylo možné jen v případě, když měl člověk odpovídající schopnosti, projevoval pracovní úsilí ve snaze stát se tím, kým mu dovolovaly být jeho vrozené schopnosti a chápání nezbytnosti a potřebnosti vybraného druhu činnosti pro Rod a Državu. Výběr lidí podle vrozených vlastností Vedunami zbavoval rusko-árijskou společnost toho, že by lidé zaujímali postavení, které neodpovídá jejich vrozeným vlastnostem.
Právě tento systém organizace vedení společnosti, založený na poznání energeticko-Informační struktury člověka, dovoloval utvořit stabilní strukturu společnosti. Proto existovaly v rusko-árijské společnosti tři základní kasty, které se samy dělily ještě na několik drobnějších kast.
Do první kasty patřili Veduni. K nim patřili Žreci, Volchvové a čarodějové (muži i ženy).
Do druhé kasty patřili Vládci a Obránci. K nim patřili knížata, stařešinové Rodů a Občin, hejtmani (atamani, vojevůdci), rytíři a vojíni.
Do třetí kasty patřili Pracovníci. K nim patřili rybáři, lovci, včelaři, zemědělci, pastevci, řemeslníci a obchodníci.
V Državě nebyly špatné a dobré Rody, vyšší a nižší kasty. V Državě nebyli otroci a nevolníci, kteří by sloužili vyšším kastám. V Državě kastám nikdo nesloužil. Naopak, kasty byly schopné sjednocovat lidi a upevňovat Rody a Državu prostřednictvím dobrovolné a efektivní činnosti členů kast.
Avšak v Rodech se objevili nejenom lidé prospěšní společnosti, ale také egoisti, kteří nechtěli pracovat ve prospěch Rodu a Državy. Hlavním znakem zvláštností takových lidí bylo přání žít pro sebe, pro uspokojování svých osobních choutek a rozmarů, navzdory Rodovým zásadám a Zápovědím Vyšních Bohů a Velikých Předků. Tito lide byli vyhánění z Rodů a stávali se vyhnanci, vyvrheli.
Příslušnost ke kastě pracovníků umožňovala pracovat pro svoje osobní blaho i pro blaho Rodu. Ale tato příslušnost mu nezakrývala přechod do jiných kast, jestli se u něj v procesu života a pracovní činnosti otevřely nové vlastnosti a schopnosti. Pracovník se mohl stát bojovníkem, rytířem a dokonce atamanem. Právě tak se mohl ve stáří stát čarodějem nebo volchvem
Ale je třeba zmínit, že pracovník, i když byl maximálně připraven v Duchovním hledisku, nemohl sám sebe nazvat čarodějem, volchvem, bojovníkem, rytířem nebo atamanem. Musel získat poznání a posvěcení od odpovídajícího Učitele. Pro přechod z prvních dvou kast do třetí nebylo nutné mít Učitele, stačilo přestat vyplňovat funkce těchto dvou kast.