Význam slova DUŠE

 

Slovník Podstaty Slov.... DUŠE...

Vtělení Duše do hmotného světa (Jav) - to je narození dítěte na planetě Zemi (Midgard-Zemi)...

Hmotný svět, kam Duše přichází - to je trojrozměrný svět, ve kterém existuje Čas... pouze v hmotném světě JAVi teče Řeka Času a v tomto světě fyzického vtělení může Duše obdržet tělesný obal....v JAVi získává Duše hmotné tělo a vchází do světa, který se nazývá - sociální systém neboli Hmotná Jav...

Přechod Duše do hmotného světa JAVi je "ukázán" v Obraze: Bůh ROD poroditel odtrhne kousíček ze svého ramene (něčí Duši) a hodí jí (jako snížek) do JAVi...takhle je Duše - část Světla, oddělená od Boha RODa poroditela a vtělená v JAVi...ale neztrácí s ním spojení...jako když narozené dítě (mimino) už není svázané s matkou pupeční šňůrou, ale po celý svůj život je s ní spojené pokrevním svazkem...

Světlo konkrétní Duše může být omezené jenom "její silou" (propouštěcí schopností Duše do Ducha) podle analogie s lucerničkou, u které čím větší síla, tím je zářivěji a dále svítí (pořekadlo: "veliká Duše je jako velký oheň - zdaleka je vidět")

Podstatu slova "Duše" ukryli PraPředci do Bukvice...

Duše = Duch, šířící se ze Zdroje...

DU-ŠE - to je mnohorozměrný, pevně stanovený prostor ...ale Duše není jenom mnohorozměrný prostor (DU), ale s výstupem - propojením s prostorem (v globálním smyslu) je zároveň - tichý mlčenlivý prostor (ŠE)..to znamená DU-ŠE -  je mnohorozměrná (DU) "struktura" která má své omezení ve způsobech přijímání vnější informace, jelikož nepřijímá zvukový ekvivalent informace, ale pouze obrazný (ŠE) ..

Když "převedeme" Duši mezi fyzikální veličiny, tehdy Duše - to je samostatný Energeticko-Informační Proud (EIP), oddělený od společného Všeobecného Energeticko-Informačního Proudu (VEIP)... při "odtržení" od VEIP se Duše, při vtělení do hmotného světa JAVi, podřizuje hmotě (mozku), ale přitom nepřerušuje spojení se Všeobecným Energeticko-Informačním Polem ... dítěti, které se nachází v matčině lůně "je stahována" energie i informace přímo z VEIP... Duše dítěte "se připevňuje" k Duši matky, která ho v sobě nosí....a po dobu těhotenství ženy už začíná Duše dítěte nabírat tvůrčí zkušenosti, kvůli kterým se zhmotňuje v JAVi... Duše dítěte se odděluje od Duše matky při narození a vstupuje do těla dítěte při prvním nádechu..

Duše (její základní "hmota")  plně splývá svojí polohou s oblastí srdce a se srdcem ve třech rozměrech (je ještě šest rozměrů za hranicí vnímání těla - Slavjanská Duše je devíti rozměrná)...proto všechno co se stane se srdcem na fyzické úrovni - se odráží na stavu Duše... když Duše rezonuje, tak srdce "vystačí" automaticky ve shodě koordinovat,  je sladěné ...(pořekadlo: "Duše bolí a srdce pláče ")...

V přísloví "žije Duše v Duši" (= žít v plné shodě), je ukázána příbuznost Duší, kdy parametry jedné Duše (jej poranění nebo nevyplnění energo a info "bloků ') mohou být vykompenzovány na účet druhé Duše, která má přebytek potřebné energie a informace... při překrytí (když má každá Duše něčeho více a něčeho méně) probíhá vzájemná kompenzace..

 

Při plné obnově  Duše (jejího poranění / nevyplněni za pomoci druhé Duše) vzniká situace "nesešli se povahami",  když překrytí bylo jen částečné a "slabé"... při hlubších překrytích- to "vystačí" na celý život..

Sílu a ochranu získává Duše člověka přes paty těla od Matky Syré Země..

Když člověk poprvé vyleze do výšky, říká: "Duše utekla až do paty" (= srdce mi spadlo do kalhot)... protože paty se odtrhly od země a Duše hledá u země ochranu..to znamená, že Duši je tak hrozně, že se chce přitisknout k matce Zemi..a u mámy je jako v náručí...přitisknout se k hrudi a hned se uklidní.. Stoupnout si patami na zemi = přitisknout se k matčině hrudi..

"Forma" Duše se může měnit.. Duše má vnímání citlivosti, jehož prostřednictvím se její "forma" buď rozšiřuje nebo "sesychá"...

V různých životních etapách: mateřská školka - škola - vysoká škola, probíhá  "prošívání" našeho Vědomí různými Stereotypy a komplexy...a Duše usíná (je pod kontrolou mozku).. říká se "žije hlavou a ne srdcem" ,.. probíhá popálení Duše ze všech stran...a Duše přestane"nasávat" jako houba všechny informace z okolí a zůstane "na pospas" mozku...tak se formuje tunelované vnímání, kdy je vědomí podřízeno "hrubé hmotě", do níž je možné "nalít " všechno, co je "někomu " třeba, včetně iluzorního života",  při tunelovaném vnímání se oslabuje "funkce" Duše - její citlivost,

 

PS: 

1. Když bolí tělo - je to bolest. Když bolí Duše - jsou to muka.

2. Blízko není ten, ke komu můžeš natáhnou ruku...Ale ten, ke komu tě táhne Duše..

3. Nikdo neví, kde přesně se nachází Duše, ale všichni vědí, jak bolí.

4. Nehromadte v Duši špatné a těžké myšlenky. Duše - není pokladnička. Ať je vždy lehká, světlá a čistá.

5. Když zatlučete hřebík do Duše člověka, pamatujte, i když ho pak vlastnoručně vytáhnete svými omluvami, stejně tam zanecháte díru.

6. Udržujte si svůj duševní svět - podle něj vás najdou stejně světlé Duše.

7. Koho jednou vpustíte do své Duše, toho se už tak jednoduše nezbavíte. Navždy tam po něm zůstane jeho prázdná židle.