Úloha ženy

 Dříve byla úloha ženy mimořádná.

Kdysi v dávné minulosti naši Předkové znali základní princip života, věděli, v čem lpí síla a základní role obou pohlaví. Lidé se řídili podle své přirozenosti a žili v souladu se sebou i s druhými.

Hlavní úlohou rodičů bylo naučit syna být Mužem a dceru Ženou. Když se jim to povedlo, mohli být spokojeni, že děti vyplní úlohu, kvůli které se narodily. 

Role ženy v Slavjanské společnosti byla mimořádná. Na zbožnosti, čistotě a moudrosti ženy se udržoval život celých mocností. Žena byla zdrojem rovnováhy v rodině i společnosti, zárukou pokoje a štěstí pro všechny. Právě žena přinášela do života vlastnosti, charakteristické pro Duši: lásku, dobrotu, milosrdenství - vždyť Duše je ženského rodu.

U Slavjanů byla žena uctívána jako pokračovatelka Rodu, symbol plodnosti. Vždyť právě ženský obraz je ukotven ve slovech " Vlast, Matička Země, Matka Příroda".  Žena, čekající miminko, se považovala za oblíbenkyní Bohů nosící štěstí. Proto stát se matkou a prodloužit Rod, bylo jedním ze základních předurčení ženy.

Ve Slavjanské rodině byla matka prostředníkem emocionálních svazků, skrze ní se utvářely vztahy mezi členy rodiny. Jestli otec představoval pro dítě zákon a povinnost, matka se pro něj pojila především s láskou a něžností 

První dny a měsíce v životě mládence, byla role matky  - ochránit ho před nebezpečím vnějšího světa, od vlivu nečisté síly a lidí, kteří byli nepřátelsky naladění.

Mimořádná blízkost mezi matkou a dcerou se projevovala v obyčeji zahalovat dívku do matčina oděvu, její šaty podle Slavjanských zvyků předávaly dívce matčiny nejlepší vlastnosti.

Předpokládalo se, že po ženské linií se předávají i magické znalostí od matky k dceři, nebo ob jedno pokolení - od babičky k vnučce.

Ve věku šesti až dvanácti let dívky se prováděl Obřad zaplétání copů. Zaplétali jí dva copy, jeden zaplétala matka a druhý otec. Do copů vplétali krásné stuhy, libě vonící byliny. Dívce darovali hřebínky, sponky, stužky.

Od dětství dívku oblékali jako dívku. Předpokládalo se, že jestli bude dívka od dětství vědět, co jsou to krásné šaty a ozdoby, pomůže jí to v sobě rozvinout aspekty ženství. Ale děvče potřebuje vidět takové šaty nejenom na sobě, i maminka by měla dávat příklad svým zevnějškem. Dítě napodobuje dospělé.

Matka rozvíjela v dceři takové vlastnosti jako je něžnost, měkkost, citlivost, lásku k okolnímu světu a ke zvířatům. Dívku učili, že svět kolem nás dýchá, je živý. Živé jsou květiny, stromy, tráva, živá je zem. Voda slyší a cítí.

Dívku učili, jak oslavovat Bohy, dávat dary, ke kterému Bohu se za jakým účelem obracet. Když bylo dívce třináct let, prošla zasvěcením, kterému se říkalo "Ljelnik". To je první společenský obřad dívky - mladistvé. Připravovali jí na stav ženy.

Po tomto obřadu už mohla vodit chorovody a zpívat písně pro dívky, účastnit se svátečních her a věštit si svého souzeného. Taková dívka už se oblékala jinak, parádila se v krásných šatech sarafánech a do copů vplétala výrazné zářivé stuhy. Mládenci se za ní obraceli. Takovou dívku už vychovávaly druhé dívky, které prošly obřadem Ljelnika.

Po Ljelniku si mohly dívky už namlouvat. Od této chvile se usilovně připravovaly na manželství. Vyšívaly si výbavu, šily šaty.

Ještě jedním obřadem prošla dívka. Je to obřad Věstunky, po kterém se stala Věstou - to jest, byla vědoucí, mající poznání, znalá všech velice moudrých věcí v manželství, v budoucnu starostlivá matka, dobrá hospodyně, věrná, moudrá a milující žena. Tento obřad se prováděl od šestnácti do dvaceti let.

V tomto věku už probíhala u dívky hluboká duchovní práce, přijímala sama sebe jako budoucí ženu a matku. Dívka se učila ručním pracem, rodinným a Rodovým obřadům. Odkrývala poznání muže a přijala ho do svého světa. Velice důležité bylo, aby si až do svatby dívka uchránila panenství.

Každá dívka v Rodu se stávala základem budoucí rodiny, proto tradiční výchovou se v ní rozvíjely vysoké duševní vlastnosti, které se projevovaly v čistotě úmyslů a moudrém užívání RODové Védické moudrosti.

Matky se velice pozorně stavěly k výchově dívek a k provádění všech věkových zasvěcení. Čím byla dívka starší, tím větší pochopení o světě a jeho uspořádání jí otec i matka předávali.

S láskou Mislava.