Úcta k přírodě

 Úcta k přírodě je neoddělitelnou části Slavjanské Víry, jedná se vlastně o zbožňování  přírody. Podle Slavjanských mýtů bůh ROD zrodil vesmír ze sebe samotného. Všechno ve vesmíru je zrozené z RODa a je vlastně Jím samotným - v různých Jeho projevech.

ROD je všechno. Vždyť jeho Duch je ve Slunci a měsíci, dešti i větru, blescích, roztinajicich nebesa i v zemské kůře. .. Ve skutečnosti jsou síly přírody v podstatě tváře RODa, obrácené k nám. Proto Slavjan prostě nemůže vyhodit do řeky konzervu, nechat v lese odpadky  - vždyť by tím projevil neúctu k Tvůrci.

Nikdy nepoláme živé stromky,  nezašlápne žabičku..  neboť Nejvyšší - ROD - se projevuje i ve velkém i v malém. Lidová moudrost říká, že "Plivat do vody je stejné jako matce do očí". Natolik je až bázlivý vztah rozumného člověka ke všem živým bytostem.

Povinností každého zdravě myslícího člověka je ctít přírodu, vážit si všeho, co existuje - živého i neživého. V jistém smyslu je vše živé - jelikož, jak už bylo řečeno, ve všem je Duch RODa. Vyjádřit svojí úctu k přírodě je možné různě... 

Skoro všechny naše svátky jsou spojené s přírodními cykly. Když konáme posvátné obřady, jsme ve styku s Bohy, kteří jsou Síly Světa, děkujeme za jejich Dary... Slunce Dažďbog dává světlo i teplo všemu, co existuje na Zemi - jak by bylo možné ho neoslavovat? Jak by bylo možné nectít si Matku Syrou Zemi, naší živitelku?

Ať si třeba někdo myslí, že je to jen bezduchý balvan - necháme to na jejich svědomí. Ale my, podobně jako naši prapředci, víme své - a proto při každém Obřadu se Jí hluboce klaníme... To se rozumí, že uctívat Přírodu jen pomocí rituálů je neuspokojující - neméně důležité je uctívat jí svým každodenním životem.

Ten, kdo při obřadech oslavuje matku Zemi a potom jí hyzdí, když si hází odpadky pod nohy, je pokrytec. Naši Předkové považovali každé dílo za posvátné, neztráceli spojení s Bohy ani v životních maličkostech.

V podstatě celý život je neustávající bohoslužba.

autor - Radar Miroslav. (překlad Mislava)