Náš soběstačný život v přírodě

 Soběstačný život v přírodě - naše osobní zkušenost a postřehy.

Již osm let žiju se svým mužem v malé salaši na samotě, pět km od nejbližší vesnice.

Náš pozemek je velký cca dva hektary. Zvážit velikost pozemku je nesmírně důležité. Nejvíce záleží na tom, jak se jako rodina stravujete. Píše se, že dva hektary půdy uživí jednoho člověka, který jí maso, tytéž dva hektary uživí 16 vegetariánů a až 50 veganů. V průměru to odpovídá realitě. Když si chcete vykrmovat zvířata na maso, potřebujete daleko více plochy. 

My chováme čtyři kozy na mléko, maso nejíme a ty naše dva hektary jsou tak akorát, abychom nasušili dostatek sena na zimu a kozy se mohly pást. Naše "orná půda" zabírá asi čtvrt hektaru, pěstujeme hlavně brambory, kukuřici, dýně, fazole, mák, len, slunečnici, pohanku, cizrnu, všemožnou zeleninu a pro mého muže tabák.

Nejdůležitější věc je mít na pozemku dostatečný zdroj vody. Nikdy nevěřte realitním makléřům, kteří vám budou tvrdit, že voda tam určitě je. Jsou i pozemky, kde vodu nenajdete. 

Elektřinu bereme ze dvou solárních panelů. Nám to stačí. Máme jen osvětlení a nabíjíme telefony, tablety, PC, čelovky. Když svítí slunce, mohu vyprat, utáhne mi to i pračku (bez ohřevu). Přes léto taky používáme na ranní kávičku varnou konvici. 

Kdo potřebuje k životu mrazák, lednici, bojler, kuchyňské spotřebiče..., musí počítat s daleko větší spotřebou elektrické energie a zajistit si zdroje.

Topíme dřevem z okolních lesů. Je s tím hodně práce, ale ta práce je krásná, příjemná, voňavá. A dívat se večer do plamenů místo do televize, to nemá chybu.

A na plotně je stále jeden veliký hrnec s vodou - náš bojler, jak to měly po staletí všechny naše babičky.

Další důležitá věc je kvalitní nářadí. A to je dneska problém. Radím všem, sežeňte si staré, kvalitní, funkční, lehoučké a dobře padnoucí do ruky nářadí po našich prarodičích. S tím, co dnes prodávají v obchodech, se opravdu dělat nedá. Za půl hodiny to zahodíte a jdete si radši lehnout.

Co se týká pěstování rostlin, nám trvalo asi tři sezóny, než jsme "vychytali" kolik asi máme čeho zasít a zasadit pro naší potřebu. A každé lieto je jiné, vzpomínám na rady mého moudrého tatínka - musíš pěstovat co nejvíce druhů, vždycky se něco neurodí a něčeho budeš mít nadbytek. 

Během sezóny jíme to, co právě dozrává. Tak to bylo vždy a tak to mělo zůstat. Je hloupost jíst v zimě třeba kupované jahody, papriky,...

Než člověk na novém pozemku zúrodní půdu a začne žít z vlastního, dvě až tři sezóny to trvá. Musí se s tím počítat a mít nějaké peníze do začátku.

A další moje osobní zkušenost je - všechny rostliny potřebují vaší lásku a péči. Musíte plít, okopávat, zalévat, hnojit.... Moderní rady typu permakultura a zahrada pro lenochy apod. opravdu uprostřed divoké přírody nefungují. Naši Předkové nebyli hloupí.

Žít si svůj klidný život uprostřed lesů je překrásné!

Naladite se na okolní přírodu, žijete z darů naší Matky Země, máte spoustu času na sebe.

Zpátky do civilizace už bychom nechtěli.

Přeju lidem všem, ať se jim splní jejich sen!

S láskou Mislava.