Výchova a péče o děti

Děti do šesti let se učily všemu od rodičů a starších sourozenců, nasávaly prostředí v rodině, domácí práce, zvyky. Úlohou rodičů bylo zajistit dětem obživu a vychovávat je, vzdělávání měli na starosti prarodiče, hlavně děda.

V šesti letech se prováděl Obřad zastřihávání konečků vlasů - Postřižiny. Jinak se vlasy nestříhaly vůbec, jsou to anténky do vesmíru, každý má svojí hvězdu a přijímá od ní energii a pomoc. Vousy jsou zase napojení na svůj ROD, proto všichni muži nosili plnovous. Po tomto Obřadu se děti začaly učit všemu  jako v dnešní škole, většinou doma, nebo více rodin pohromadě. Rodiče a prarodiče měli povinnost naučit svoje děti všemu, co sami znali a uměli, nejenom číst, psát a počítat, také o přírodě, hvězdách, vztazích mezi lidmi, dějinách, řemesla.... Všichni si vážili svých Předků a děti znaly spoustu generací svého Rodu, jak se kdo jmenoval, kde žil, čím se živil, čím se proslavil.
Až do svých dvanácti let se učili kluci i holky pohromadě. V tomto věku už měli spoustu znalostí, mnohem víc, než dnešní děti. Vštěpovala se jim úcta ke starším a nutnost pomáhat mladším. Děvčatům se neustále opakovalo, že chlapec - to je budoucí Bůh tvůrce, pokračovatel Rodu, opora a záštita rodiny, živitel rodiny, milující a něžný manžel, starostlivý otec. Klukům se zas vštěpovalo, že dívka je budoucí Bohyně, milující matka, strážkyně domácího ohně, láskyplně stmeluje rodinu, je milující žena, starostlivá, pečlivá.
Dětem se neříkalo "nežaluj, to není hezké". Naopak se povzbuzovaly ke všímavosti a touze po spravedlnosti. Dříve každý, kdo viděl nějaké zlo - nespravedlnost, krádež, podvod měl povinnost to zlo zastavit nebo to hned nahlásit někomu 'kompetentnimu'  jinak byl považován za spoluviníka a potrestán. Vědělo se, že zlo, které se nezastaví a netrestá, rychle roste.
Když dítě nějak zlobilo, mohl ho umravnit každý člen Občiny, nejen rodiče. Mladým, nezkušeným rodičům radili starší. Všichni znali dvě pravidla:
- kdo nevede své dítě k pracovitosti a lásce k tvořivé práci, ten hubí Duši dítěte.
- kdo podléhá různým rozmarům vztekajícího se dítěte, ten hubí jeho Ducha.
Ve věku 12 let byla veliká sláva. Dítě jež mělo 124 cm výšky a složilo zkoušku (třeba chlapec šel na několik týdnů do lesa a musel se o sebe postarat), bylo připuštěno k Obřadu Jmenořečení a první plnoletosti. Obřad se konal v létě u vody, nejlépe u řeky, chlapci museli mít pro obřad tekoucí vodu, dívky mohly i do rybníka. Ponořením do vody se z dítěte smylo jeho první dětské jméno a vůbec celá dětskost. Každé dítě dostalo při Obřadu svoje nové jméno v souladu se svou osobností. Jméno dával Žrec nebo Stařešina RODu, který každé dítě dobře znal. Někde se dávala dvě jména, jedno veřejné pro všechny členy Občiny a jedno tajné, to znal jen ten kdo ho dával a dítě, nesmělo ho říct ani rodičům, tajné jméno se používalo jen ve výjimečných případech, kdy se s dítětem něco dělo na jemnohmotné úrovni. Při Obřadu dostal každý chlapec dva meče a dívka kolovrátek a vřeteno.
Po Obřadu už bylo každé dítě právoplatným členem Občiny a plně zodpovidalo za všechny svoje slova a skutky, rodiče už za dítě nenesli zodpovědnost.
Od této doby už se dětem neříkalo hromadně 'děcka' říkalo se každému jeho novým jménem. Také se už učili chlapci a dívky odděleně, protože v tom věku začínají pracovat hormony. Chlapci měli 9 let na to, naučit se nějakému řemeslu a hlavně vojenskému umění. Dříve byl každý muž členem domobrany a musel ubránit svojí rodinu a vlast. Dívky měly 4 lieta na učení se všem ručním pracem, vaření, péči o děti, domácnost, zahradu...
Chlapci byli plnoletí a mohli se ženit ve věku jednadvaceti let a dívky se mohly vdávat už v šestnácti letech.

S láskou Mislava