Svatební hostina - 1. den

 Svatební hostina 1. den

Svatební hostina se obvykle nekonala v den Obřadu posvěcení rodinného svazku, ale byla samostatným svátkem. Datum se stanovilo okolo svátku Ljubomir, který byl 2. září. 

V čase mezí Zásnubami a hostinou nebo mezi Obřadem a hostinou stavěli totiž rodiče a příbuzní pro novomanžele jejich nový dům, hospodářské budovy a venkovní báňu (koupelna+sauna). Dům se stavěl pokud možno naproti domu rodičů, u líce domu, od toho vzniklo slovo ulice. Mladí v mezičase od zásnub vyráběli jeden druhému vyšívané dary, dívka pro svého muže bohatě vyšívanou rubášku (slovanskou košili) a chlapec vyšíval (prý opravdu osobně) svojí ženě šátek nebo sarafán (šaty bez rukávů), vyšívaly se ochranné symboly svastiky. Tyto dary si mladí předávali na druhý den svatební hostiny.

Hostina se konala v novém domově novomanželů. Začala tím, že muž přenesl svojí ženu přes práh jejich nového domu na znamení toho, že jí vyzvedává od rodičů a přináší do svého RODu. U nás Slavjanů jde rodová linie zásadně po otci, takže žena když se vdala, patří již k RODu svého muže.

Řady stolů na hostinu se stavěly od severu na jih, na severní straně pak byly tři stoly, západní stůl pro rodiče a prarodiče novomanželů a pro 'nahradní rodiče' (chápu to jako svědky a zároveň pořadatele na svatbě), na východním stole byly sochy Bohů, posvátné předměty, talíře pro zemřelé Předky a seděli tam Žreci (něco jako kněz ale trochu jinak). Všechny stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím, uprostřed na severní straně pak byl stůl pro novomanžele, na kterém stála jen stříbrná číše s medovým nápojem, přikrytá bílou vyšívanou látkou.

Hosté se usazovali - příbuzní a přátelé ženicha po jedné straně stolů, příbuzní a přátelé nevěsty naproti nim, aby se vzájemně seznamovali. Hostů přišlo opravdu hodně, klidně i třista lidí.

Hostina začala pronášením slavnostních Zdravic a přípitků, začali vždy novomanželé ze své společné Číše, ostatní hosté si podávali přes stůl Bratinu (široká číše se dvěma uchy), ze které připíjeli. Připíjelo se tak, že každý si jenom usrkl z číše a podal jí dalšímu, nevypil to do dna. První kolo zdravic bylo na počest Bohů, Žreců a Předků, pak se přinášely dary na jejich stůl, druhé kolo na počest starců a stařenek, kteří byli na hostině i na počest těch, kteří pro nemohoucnost zůstali doma, třetí kolo zdravic pro rodiče a náhradní rodiče. Poslední, čtvrté kolo zdravic bylo jmenovitě na počest každého hosta na svatbě, každý oslovený poté vstal a pronesl děkovnou řeč, připil novomanželům a odevzdal jim svůj svatební dar. Nevím, zdali už během pronášení Zdravic hosté jedli pokrmy ze stolu. (Já bych už "šilhala hlady")

Po všech zdravicích se mladí odebrali do svých "komnat" - měli připravenou místnost, kde byl pro ně bohatě prostřený stůl, novomanželské lože, nad ním visel na zdi meč, aby se první narodil syn, z místnosti vedl východ do vytopené báně a soukromý oddělený prostor v zahradě, všechno slavnostně vyzdobeno. Nikdo je tam nemohl rušit, ostatní hosté je obřadně doprovodili a zamkli je na závoru. Od této chvíle všichni svatební hosté nejenom jedli, pili, hodovali, zpívali a tančili, ale všichni muži posílali na jemnohmotné úrovni svojí energii a dobré myšlenky ženichovi a všechny ženy posílaly novomanželce. Každý chtěl, aby se mladým podařilo početí a na svět přišla mocná a moudrá bytost. 

Mladí novomanželé totiž v mezičase (třeba i několik týdnů) od svatebního obřadu až do svatební hostiny měli již dovoleno jaksi trénovat pohlavní styky, aby při této 'svatební noci' pak nebyli vykulení, ale neměli přitom "plýtvat semenem".