DRŽAVA a Kopné právo

 Naše dřívější říše se jmenovala Država všichni se snažili jí držet pohromadě. Co se týče státního zřízení, nikdy u nás Slavjanů nebyla žádná otrokářská společnost ani nevolnictví, to bylo vymyšleno a praktikováno jinde. Názvů naší Državy bylo více, třeba Da'Arie, Hyperborea, Rassenie, Skýtie, Velká Tartarie. Možná jste něco z toho už někdy slyšeli.

Lidé žili nejdříve dlouhý čas jenom v RODovém zřízení. Potom, až donedávna v občinách - vesnicích, (od toho dnešní slovo obec) a v malých městečkách, v průměru kolem pěti tisíc lidí. Tenkrát se dobře vědělo, že když někde žije na jednom místě víc než deset tisíc lidí, to místo je nedokáže energeticky uživit, lidé strádají, jsou nemocní, ztrácí imunitu a hlavně trpí jejich duchovní život. Těch občin a městeček bylo opravdu hodně. Stavěla se i velká města s hradbami, věžemi, opevněním, ale lidé v nich běžně nežili, tam se uchylovali jen v dobách války jako do krytu, tato města měla velké podzemní prostory a chodby ven za město. Stejnému účelu sloužily i všechny hrady a zámky. Někdo to všechno udržoval a žil tam v dobách míru a když přišlo nebezpečí, velká opevněná města, ale i hrady a zámky byly útočištěm pro všechny lidi z okolí.

Naše Država byla svého času obrovská, prakticky celá severní polokoule, existuje asi 450 map Velké Tartarie, teď to všechno leze na povrch, nepodařilo se jim všechno zničit a zatajit, ale oficiální historie stále mlčí.

Říše byla vlastně konfederací vícero národů, knížectví, menších územních celků, které měly společné cesty, vojsko, obchodovaly spolu, vyměňovaly si zkušenosti a hlavně držely pohromadě, proto Država.

Byla to hlavně taková duchovní jednota, lidé byli na daleko vyšší duchovní úrovni než dnes a tak to mohlo fungovat.

Co se týče samosprávy, každou rodinu zastupoval takzvaný Kopný muž, scházeli se na Kopě. Ale pozor, Kopný muž musel mít v pořádku svojí rodinu a své hospodářství a musel mít odpovídající věk, myslím padesát let, aby to byli lidé s bohatými životními zkušenostmi. Kopný muž nemohl být žádný alkoholik, člověk kterému utekla žena, nebo který nedokázal živit svojí rodinu. Lidé se navzájem všichni znali a viděli si do talíře, tak nebyl problém.

Kopa - schůze kopných mužů se scházela nepravidelně, v případě, potřeby něco řešit, mohl jí svolat kdokoliv a Kopa se nesměla rozejít, dokud se věc nerozhodla. Nikdy se nehlasovalo, muselo se najít řešení, které přijali všichni. Ale to nebyl takový problém jako dneska, dříve se lidé uměli dohodnout, uměli spolupracovat a spolužít. Z každých deseti Kopných mužů se vybíral jeden zástupce, který pak zastupoval těch deset rodin na vyšší úrovni, z těchto deseti se vybíral jeden na další vyšší úroveň. Každý z nich se pak za svoji činnost zodpovídal přímo všem těm, které zastupoval a kteří ho zvolili.

Na Kopě se řešilo všechno, sousedské spory, potřeba něco společně vybudovat, obchodování, doprava, společné akce, oslavy, podpora potřebným,...

V případě vážného přestupku, krádeže, podvodu, ublížení na zdraví, nebo i vraždy, se postupovalo velmi tvrdě a hlavně rychle. Samozřejmě se věc důkladně prošetřila, vyslechli se svědci, shromáždili důkazy... Jelikož společnost neměla žádná vězení, provinilci se vyháněli do lesů, kde je buď sežrala dravá zvěř, nebo přežili, někdo se třeba chtěl napravit a občina ho přijala zpět, ale už byl bedlivě sledován. Za vraždu byl pochopitelně trest smrti. Jelikož se všude mezi sebou lidé znali, byla pak i velká nedůvěra k nově příchozím neznámo odkud, protože to mohli být právě nějací zločinci, vyhnaní z jiné občiny. Ale dříve těch špatných lidí bylo podstatně méně, prý tak dvě procenta.

Mě vždycky napadne, odkud se asi v pohádkách brali ti loupežníci, kteří v lesích přepadávali pocestné, že by tito vyhnanci? Taky je krásné to slovo vyvrhel, společnost ho vyvrhla ze svého středu.

Sláva našim moudrým Předkům!

Sláva RODu!

S láskou Mislava.