Chování k TĚHOTNÝM ŽENÁM

 JAK SE CHOVALI NA RUSI K TĚHOTNÝM ŽENÁM 

Naši předkové velice dobře věděli, že miminko v matčině lůně cítí a chápe vše, co se děje s jeho matkou. Proto existoval soubor pravidel pro nastávající maminku a její okolí, které všichni bezpodmínečně dodržovali.

Budoucí matce se zakazovalo pít alkohol, lhát, krást, hněvat se, hádat se, chodit na pohřby, dívat se na těžce nemocné, mrzáky a žebráky. A vůbec, přítomnost těhotné ženy na velké sešlosti lidí, ať už se sešli z jakéhokoliv důvodu - svátečního nebo tragického - byla  nežádoucí. 

Avšak účast na veselých rodinných oslavách byla vítána, aby se dítě radovalo. Naši předkové věřili, že když se matka raduje a veselí spolu se svojí rodinou, dítě navazuje spojení s příbuznými, formuje se u něj veselá a dobrá povaha, štědrost a pohostinnost.

Těhotná žena se nacházela pod ochranou Slavjanských Bohů, zvláště pod ochranou Bohyně Makoši. Těhotnou pokládali za oblíbenkyní Bohů, nalézející u nich požehnání. Rodina a zvláště manžel těhotné nesměli odmítnout cokoliv jí koupit, darovat dárek, který chtěla. U stolu se nejlepší kousek jídla nepředkládal hlavě rodiny, jako obyčejně, ale "obtěžkané" ženě.

Bylo zakázáno hanit a urážet těhotnou, zvláště "za zády". To vyvolávalo všeobecné odsouzení a v některých případech se mohlo stát i příčinou vyhoštění. Nebylo možné se v přítomnosti těhotné hádat, používat nadávky, tím spíše vyvolat rvačku.

Strčit nebo udeřit těhotnou ženu byl veliký hřích. Bylo nepřípustné ve svátek neobdarovat těhotnou, nenabídnout jí pohoštění, nutit jí dělat těžkou nebo špinavou práci, spojenou se zvedáním těžkých věci, ošetřováním dobytka, úklidem odpadu.

Je třeba říci, že dnešní věda potvrdila správnost těchto  lidových zvyků. Zvedání těžkých břemen, fyzické přetěžování a špinavá práce může zapříčinit potrat dítěte nebo přinést komplikace při porodu.

Slavjané věřili, že nenarozené dítě vnímá myšlenky nejen matky, ale i otce. Proto se předepisovalo otci dítěte aby byl v přítomnosti manželky citlivý ve slovech a projevech, nehněval se a neskrýval urážky.

Otec musel chránit budoucí matku před otřesy, nedopustit, aby viděla rvačky, zabíjení dobytka ani

divoké zvěře. Když těhotná plakala, bylo nezbytné jí utěšit, aby  se dítě nezarmoutilo. 

Na Rusi existoval zvyk "dne odpuštění". Několik měsíců před porodem přišli domů k těhotné příbuzní a žádali odpuštění za zjevné i utajené křivdy. Těhotná jim musela odpustit a na oplátku je také požádat o odpuštění. Neodpustit těhotné bylo velkým hříchem.

Obě strany si musely navzájem odpustit z celé Duše, protože něčí neodpuštěná křivda mohla zamezit porodu a zapříčinit to, že se miminko neobjevilo na tomto světě. Tato pravidla se dodržovala až do samotného porodu. Den a hodina porodu se uchovávala v tajnosti. Po porodu hned neohlašovali pohlaví a jméno narozeného miminka.

 Marie Ruženská